Archiv autora: wpnohynabo

Recenze na přednášku

 Myšlenka přivést Janku na Mělník, uspořádat zde její přednášku, se mi v hlavě usadila krátce po prvních narozeninách mé dcery. S jejími prvními krůčky jsem se tak jako každá matka začala intenzivně zabývat otázkou, jaké boty jí pořídit. Měla jsem nějakou představu, cítila jsem, že nejlepší pro ni je, bude-li co nejdéle bez bot. Závěr léta se však blížil, potřeba mít pro dcerku boty byla ze dne na den tu. Naštěstí mám kamarádku, jejíž dcera je jen o pár měsíců starší, než je ta má. Věděla jsem od ní o Jance a o jejích webových stránkách, které jsem celé přečetla. Janky pohled je mi velice blízký. Toužila jsem se zúčastnit i její přednášky, vidět na vlastní oči všechny ty možné i nemožné dětské botičky, především ale poznat tu statečnou ženu, která svou činností vstupuje v ČR na pole téměř neorané. Jelikož pro mne nebylo možné se dostat na žádnou z Jančiných pražských přednášek, řekla jsem si, že když nemůže Mohamed k hoře, bude muset hora k Mohamedovi. Pracuji jako dobrovolník v místním rodinném centru. Denně v něm potkávám celou řadu rodičů a dětí. Mám tedy možnost vidět, jaké boty děti většinou nosí. Tento fakt byl dalším silným impulsem pro to Janku na Mělníku představit. Jsem velice ráda, že jsem se k tomuto kroku odhodlala. Přes veškerou komplikovanost dopravního spojení, přes vzdálenost, která Mělník a České Budějovice dělí, Janka nezaváhala mé pozvání přijmout. Během naší komunikace a během našeho setkání byla vždy milá a vstřícná. Přednáška se vydařila a myslím, že spokojenost byla na všech stranách. Janku si přišlo poslechnout krásných dvacet účastníků, což je na poměry našeho maloměsta slušné číslo. Přednáška byla inspirativní a domnívám se, že většině ze zúčastněných přinesla řadu nových a zajímavých informací týkajících se jak chůze na boso tak obouvání. Jance bych chtěla ještě jednou velice poděkovat za to, že k nám dorazila. Zároveň bych jí chtěla popřát hodně energie a sil do všeho, co dělá. Určitě to má smysl!

Méně bolesti nohou…

Keby mi niekto pred rokom povedal, že aj dospelácka plochá noha nie je ešte stratená a klenba sa môže zdvihnúť, neverila by som… V prílohe posielam dôkaz :). Od 10.10.2014  nosím LEN barefootovú obuv a toto je výsledok. Nerobím zatiaľ žiadne kompromisy a dúfam, že ani nebudem musieť. Nie je to, samozrejme, ešte ideál, ale hádam budete vidieť ten rozdiel aj Vy :). Ja mám z toho veľkú radosť a menej bolesti nôh :).
Mia
Plocha noha

Proč ortopedické vložky někdy fungují a někdy i nefungují

Nejdřív se zmíním o člověku jménem Benno Nigg. Je to člověk, který více než třicet let zkoumá vliv ortopedických vložek na lidské tělo, zejména u sportovců. Patří k absolutní špičce v oboru. O vložkách by tedy měl vědět víc než kdokoliv jiný. Jeho poznání uvedu na konci tohto příspěvku, ať to je trochu napínavé.

 A teď k realitě. Možná jste již viděli i vy rentgenový obraz nohou, které stojí naboso a pak na vložkách. Nohy naboso jdou do X, nohy na vložkách se krásně srovnají. Hodně silný argument a pacient jde domů spokojen a s vložkami v botách. Všechno se srovnalo a záda bolet nebudou. Má to ovšem háček. Kdyby nohy byly jenom nohy (asi jako nohy u stolu), takové „podložení“ tu a tam by fungovalo naprosto dokonale. Jenomže lidské nohy mají jeden problém – mají mozek. A když mají mozek, tak se hýbou a zároveň i myslí. A když se hýbou, tak je naprosto jisté, že ten dokonale srovnaný systém ve stoji se v pohybu chová úplně jinak a rentgenový snímek je nám k ničemu. A protože chodidla jsou takové snímače, které slouží mozku, tak to u někoho po vložení ortopedických vložek do bot vypadá takto: Chodidlo novou situaci načte a mozek si řekne, ejhle, máme tady něco nového. Není to moc příjemné, nějak to tlačí, musíme se trochu posunout. A majiteli nohou se uleví. Ale u někoho to vypadá takto: Chodidlo si vložku načte a mozek si řekne, co to tady máme, my si šlápneme ještě víc, přitlačíme a zkroutíme to koleno ještě víc a záda bolet nepřestanou a přidá se i krční páteř. Prostě každý člověk je originál, jeho reakce jsou nepředvídatelné, chování naprosto jediněčné, a to se týká i pohybového aparátu. Ortopedické vložky jsou cizí element, na který každá noha reaguje jinak, a proto se jejich účinek nikdy nedá předvídat. A velice často fungují jenom dočasně.

 A teď již k poznání Benna Nigga, znalce v oboru biomechaniky, člověka, který je citován snad v každé větší studii na téma ortopedických vložek:

Pokud uděláte něco s botou, různí lidé budou reagovat různě. Je možné, že ortopedické vložky fungují, ale nevíme proč a jak.

 Takže asi tak.

Zdroj foto: www.healmybunion.com

Čekání na klenbu nožní 2

Pozitivní příklady jsou potřeba jako sůl a jeden z nich mi nabídla paní, která se na mě obrátila na jaře, abych jí pomohla rozhodnout se, jak dál s nožkami jejího synka. Synek ve věku necelých 4 let dostal ještě na podzim ortopedickou obuv, protože měl podle ortopeda plochonoží 4. stupně. Spolu jsme probrali pozitiva chůze naboso, podstatu minimalistické obuvi a ona se po samostatném zvážení rozhodla vyloučit ortopedickou obuv minimálně na období léta a vsadit kartu na přirozenější metody. Od té, kterou měl syn předepsanou a udělanou na míru, ji odrazoval zejména fakt, že v ní měl chlapeček stlačené prsty, což je jeden z rizikových faktorů vzniku ploché nohy a neohebnou podrážku. A tak malého „přezula“ do bosé obuvi (oba páry obuvi, které obouval, znám a mám vyzkoušené, jsou to tenkopodrážkové extrémně ohebné a širokošpičkové typy bez podpory klenby), malý také velmi mnoho času trávil naboso venku (tráva, chodníky, kamení, kůra,…) i doma. Na podzim se mi paní připomněla a její experiment měl překvapující účinky na klenby jejího syna. Před ním i po něm si udělala otisky chodidel a ty jí prozradily, což vizuálně i sama zpozorovala. Na nožkách se začaly ukazovat klenby. Následkem větší aktivity ve střední části chodidel a volných palců nožičky pravděpodobně ztratili část tuku (i nožičky hubnou, jako každá jiná část těla) a svaly posílily. Na otiscích jsem si všimla i lepšího postavení palců, zejména levého. Stav nožiček se tedy podle toho nezhoršil, ale zlepšil. Máte doma nějaký podobný příběh? Napište.

Před létem naboso

Před létem naboso

Po létě naboso

Po létě naboso

 

 

Děti by měly nosit boty co nejméně

WielandKinzVědec, jež se podílí na studii Univerzity Salzburg, vysvětluje, proč dětské nohy trpí. A co mohou proti tomu udělat rodiče.

Pane doktore Kinzi, vaše studie odhalila velmi znepokojující čísla. Je na vině moc velká šetrnost rodičů, že spousta dětí běhá ve špatých botách?

Dr. Kinz: Myslíte tím, že rodiče šetří na špatném místě? Ne, rodiče jsou podle našeho průzkumu na tomto nešvaru vinni ze všech nejméně. K problému přispívají jiné nevhodné faktory: velikosti bot, které jsou velmi často uváděné nesprávně, a děti, které nevnímají, jestli jsou jim boty malé. V obchodě se sice většinou měří velikost nohy, ale na základě nesprávné velikosti bot by měl být už dávno standard, aby se měřila také vnitřní velikost boty.

Jsou použité boty po sourozencích, sousedech a kamarádech v pořádku, pokud dítěti sedí?

Ano. Rodičům se namlouvá celé roky, že jsou špatnými rodiči, pokud budou svým dětem dávat nošené boty. V dotazníku pro jednu studii jsme se rodičů anonymně ptali na používání nošených bot u dětí a podívejme se: Více než 50 procent rodičů opravdu dává svým dětem nošené boty – ovšem se špatným svědomím. Ale k tomu není důvod: Pokud dětská noha má v botě minimálně 12 milimetrů volného prostoru před prsty a boty nejsou sešlapané na jednu stranu, není pak žádný problém používat nošené boty po jiných dětech. Kromě toho je to ekonomické a ekologické: je to úspora peněz a surovin.

Vaše studie věnuje vlastní kapitolu domácí obuvi. Lze domácí obuv vůbec doporučovat pro vývoj zdravé nohy?

Vlastně ne. Jsou totiž téměř vždycky malé. Ve výzkumu tepelných vlivů jsme k tomu zjistili, že malé nožičky se v bačkorách přehřívají a za chvíli jsou úplně mokré. Změklá kůže se pak stává živnou půdou pro plísně a bradavice.

Co tedy mají děti doma nosit?

Doporučujeme protiskluzové ponožky. Jejich velikost se dá lehce zkontrolovat, navíc se ponožky pravidelně perou.

Co by měla umět dobrá dětská bota?

Nejdříve to nejdůležitější: dětská noha nepotřebuje žádné boty. Je nesmysl, že dobré dětské boty musí podepírat a ovládat malé měkké dětské nožky. Dětské boty musí poskytovat 12 až 17 milimetrů volného prostoru, pak sedí. Měly by být co možná nejměkčí a nejohebnější – a dítě by je mělo nosit co nejméně často.

Kolik musí bota stát, aby ji mohlo dítě bez obav nosit?

Analyzujeme už několik let vnitřní velikosti všech značek, které se v našich výzkumech objeví. Do dneška jsme neobjevili takovou značku, která by nabízela správnou vnitřní velikost. Jako rozlišovací kritéria jsme použili boty levné a drahé, malé a velké, dívčí a chlapecké, ale neobjevili jsme žádné rozdíly. Z tohoto pohledu není tedy důvod kupovat drahé dětské boty. Vnitřní velikost je ovšem jen jeden faktor, proto se také orientujeme podle německých výsledků testů (Stiftung Warentest, Ökotest). Zde pozorujeme, že diskontní obchody zatím začaly nabízet lepší kvalitu než mnohý obchod s obuví.

Děti bezmezně milují fenomén konversek, tenisek a balerín: Měly by z botníku zmizet?

Baleríny bychom opravdu nejraději vystřelili na měsíc. Aby vůbec držely na noze, musí být moc malé. Dosud napadlo bohužel jen několik málo chytrých výrobců opatřit baleríny páskem přes nárt. Ten má tu výhodu, že baleríny je možné nosit s odpovídajícím volným prostorem a přesto nekloužou z nohy. U konversek, tenisek a kroksek nevidíme jediný problém, za předpokladu, že jsou dostatečně velké a dítě je bude střídat s jinými botami – nebo chodit bosé.

A jak jsou na tom žabky?

V zásadě jsou žabky téměř ideální: nohy dobře větrají, podrážka je velmi měkká a ohebná, muskulatura nohy se musí namáhat. To všechno jsou vlastnosti, které mnohé jiné boty nenabízejí.

Vaše studie vznikla v roce 2003. Něco jste už od té doby v Rakousku prokazatelně změnili?

To je složité téma. V současné době provádíme více výzkumů v zahraničí než v Rakousku. Bohužel proto se setkáte s více úspěchy spíše v zahraničí. V Lichtenštejnsku jsme byli schopni během tříletého projektu znatelně snížit počet dětí s příliš malými botami. Také ve Finsku se objevují potěšující úspěchy.

Přeloženo z www.active-magazin.com

Foto zdroj: www.active-magazin.com

Bosá chůze a děti

Zveřejňuji se souhlasem autora Jaroslava Kolcuna z www.bojovky.info.

Většina podiatrů doporučuje, aby děti nosily obuv až od věku 8 let a do té doby chodily bosé. Dětská obuv totiž prsty tlačí k sobě (počátek hallux valgus), pata jezvednutá a bota má tvrdou podrážku. A od 8 let je již chodidlo prakticky úplně vyvinuté.

Podle jedné studie provedené v USA na předškolácích, se ukázalo, že více jak 80%z nich již měly nějaké deformace prstů či chodidla. Studie zahrnula více jak 1,000 dětí a během ní se ukázalo, že většina dětských bot nerespektuje skutečný tvar dětského chodidla. Další studie, provedená již na více jak 4,000 dětech, ukázala, že drtivá většina z nich nosí obuv o půl a jedno číslo menší, než by nosit měly. Děti rostou jako z vody, stejně tak jako jejich chodidla, takže rodiče často logicky pořizují obuv v různých second handech, aby ušetřili. Výsledkem pak mohou být infekce, špatný došlap, apod. A to vše jen díky tomu, že trvanlivost dětské obuvi v porovnání s dobou a frekvencí nošení, je dosti dlouhá. Je nutné si také uvědomit, že i správná velikost obuvi může být příčinou tzv. kladívkových prstů, pokud je pata více zvednutá díky tvaru podrážky.

V Indii proběhla v roce 1992 další studie, která u více jak 2,300 dětí (zemědělská oblast) ukázala, že právě boty jsou hlavní příčinou plochých nohou. Studie zahrnula děti ve věku 4-13 let ze dvou anglicky hovořících škol (AHŠ) a čtyř neanglicky hovořících škol (NAHŠ), které se ve zkoumané oblasti vyskytovaly. Více jak 50% dětí z AHŠ nosilo obuv a prakticky 100% dětí z NAHŠ chodily bosé. Výskyt plochých nohou byl u AHŠ školáků nosících boty více jak trojnásobně vyšší.

barefoot.walking-deti-vyuka.jpgDěti instinktivně chápou, že chození bos je pro ně nejlepší. Často u dětí vidíte snahu si sundat botičky, ve kterých se jim paří noha a cupitat všude bosé. Jenže než skončí školku a nastoupí do základních škol, již mají v hlavě pevně zafixované, že normální je chodit v botách, jakkoliv nepřirozené a nepříjemné jim to může být.

Dětské chodidlo, které je často bez bot, je silné, pružné, stabilnější a odolnější vůči jakýmkoliv kožním chorobám, protože právě v dětském věku si tělo vybuduje nezbytnou imunitu. Navíc svaly a šlachy, které souvisí s chodidlem, kotníkem, kolenem i kyčlí jsou daleko silnější a pevnější. Dítě pak nemá problém se správnou polohou těla, bolestmi zad, apod.

Zajimavé je, že velmi kladný efekt bosé chůze byl zaznamená i u dětí s ADHD syndromem (hyperaktivní děti). Přímý kontakt se zemí dává dětem větší klid, sebedůvěru a radost ze života. Právě bosá chůze je pro děti něco jako učení se „cizím jazykům“ prostřednictvím svých chodidel, protože prostřednictvím chodidel přijímají obrovské množství informací a učí se tak tyto informace zpracovat, protřídit a využít i v budoucnu.

Nemluvě o reflexní masáži, která je pro děti vynikajícím prostředkem, jak dále posilovat imunitu a cítit se skvěle. Bylo prokázáno, že bosá chůza snižuje krevní tlak, perfektně prokrvuje chodidla, čímž zpětně ovlivňuje celý organismus.

Indiáni kmene Navajo nechávají své děti bosé chodit v prvním či druhém sněhu, aby si získaly potřebnou odolnost a otužilost vůči přicházejíí zimě. Ačkoliv samozřejmě nechceme, aby se naše děti nastydly, opakované vystavování chodidel chladu zlepšuje otužilost celého těla a tím pádem snižuje výskyt různých forem nachlazení a rýmiček, kterými děti v současnosti tolik trpí.

barefoot.walking-prirozene.rozestaveni.prstu.jpgAustralští Aboriginové se zase naučili chodit po rozpáleném povrchu tak, že si zvykali již od malička. Proto jsou pak schopni přejít jednu z nejrozpálenějších pouští úplně naboso. Jak tuto informaci můžeme využít my, Evropané? Nechávajte děti venku co nejčastěji. Budou pak lépe adaptováni na jakékoliv změny teploty, což znamená opět menší výskyt nemocí. A to už za to stojí, že?

A když už musíme děti navléknout do bot, jaké by měly být?

  • Ohebné a měkké tak, aby umožnily dítěti ohýbat chodidlo a jeho klenba se tak mohla rozvíjet a posilovat
  • Bez žádných podpatků, které by posouvaly těžiště blíže k bříškám prstů
  • Bota by měla kopírovat tvar dětského chodidla a nikoliv, aby se následně chodidlo deformovalo dle boty.
  • Bota by měla být udělaná tak, aby noha v ní „dýchala“. Pokud bude chodidlo v botě jako ve skleníku, pak je něco špatně. Holínky jsou možná nejlepší do deště, ale nechte je děti nosit jen nejnutnější dobu…i když co je špatného na tom, courat v dešti bosý? Tak se trochu zašpiní, ale zato bude mít zdravé chodidlo.
  • Bota by měla být co nejlehčí, aby dítě netahalo na nohou závaží. To se pak může negativně podepsat na uvolněných šlachách v kotníku, koleni a kyčli.
  • Špička boty by neměla být zvednutá, protože to oslabuje prsty nohou. V zásadě by bota měla skutečně kopírovat přirozenou polohu chodidla na zemi.

Mýty o dětské obuvi

  • #1 Dětské chodilo potřebuje oporu, které mu dodá právě bota.

Ať už se jedná o oporu klenby, paty či kotníku, jsou boty spíš na škodu, než aby pomáhaly. Samozřejmě zde hovořím o zdravém chodidle. Nechte na dětském chodidle, aby se přirozeně rozvíjelo tak, jak bude postupně více zatěžováno. Jakákoliv podpora či výztuha například klenby, ji ve skutečnosti oslabí a výsledkem pak bude (nejen) plochá noha. Podpora paty pak zase oslabuje a zkracuje achilovku a lýtkový sval.

  • #2 Těsné botky jsou pro děti nejlepší.

Dětská noha v nich nedýchá, větší teplota, vlhko a tma je ideálním prostředí pro plísně a jiné kožní choroby.

  • #3 O číslo či dvě větší boty jsou pro děti lepší.

Vzpomínáte si, když jste si vzali maminčiny nebo tátovy boty. Jak vám v nich noha plavala? Opět hrozí puchýře či dokonce zranění, protože tělo musí jinak pracovat s technikou kroku (dítě má najednou větší chodidlo díky nasazené botě) a to znamená větší nápor na klouby.

  • #4 Bota poskytne kotníku nezbytnou podporu.

Opět nechte posílit šlachy kolem kotníku přirozenou cestou. Právě dětský věk je na to nejlepší, protože dítě teprve začíná chodit a tak se zátež kotníku postupně zvyšuje.

  • #5 Tenisky jsou pro sportující děti nejlepší.

Většina tenisek je dělána podle moderního designu a nerespektují přirozený tvar a pohyb dětského chodidla. Zkuste schválně ohnout dětskou botičku a teď si představte, jestli to dokáže udělat i dítě. Nejen že prsty v tom ztrácí svou funkci pružně pracovat na povrchu (je to podobné, jako byste si dali ruce do zpevněných rukavic, moc toho s nimi neuděláte, že?), ale i klenba nemůže pořádně pracovat, protože je noha většinou pevně v tenisce utažená.

  • #6 Podpatky pomohou dětem chodit.

Pokud by tomu tak skutečně bylo, pak by evoluce již pro to něco podnikla, že? Nemluvě o tom, že domorodé kmeny by tedy měly mít velké problémy naučit své děti chodit. Řekl jim to vůbec někdo? 😉 Při podpatku se opět posouvá těžiště vpřed, čímž se mění technika chůze, ale hlavně to má velmi nepříznivý vliv nejen na nohu, ale i na celou postavu.

Základní pravidla pro děti

  • Nemluvně, kojenec – nedávejte jim vůbec žádné botičky, jakkoliv roztomile by v nich vypadali. Pokud s nimi jdete ven, zabalte je do teplé přikrývky, případně jim dejte teplé ponožky.
  • Batole – držte je i nadále od bot i poté, co již zvládnou první krůčky. Právě to je moment, kdy se začíná formovat jejich chodidlo a botička, jakkoliv zdravě vypadající, jim může velmi uškodit. Pokud si budou hrát venku, ať si hrají bosí. Čím častěji budou bosí, tím odolnější a pevnější chodidla pak budou mít.
  • Raná dětská léta – ano, některá místa vyžadují boty, jako jsou jesle, školky, apod. Vybírejte prosím boty, které jsou měkké, něco jako mokasíny, případně sandály a přitom se snažte mít děti bosé co nejčastěji to jde.
  • Předpubertální a pubertální věk – vybírejte lehké boty, které jsou měkké, bez zvýšené paty. Boty, které umožňují prstům se volně v botě hýbat a reagovat tak na povrch. A stále platí – být bosý kdekoliv to jen jde.

Mám radost, když to začne někomu šlapat správně

Dnes nepíšu já, je to příběh od vás. O chlapečkovi, který objevil radost z hrbolků.

Dobrý den, chci Vám napsat naši zkušenost s šedými botkami Feelmax Niesa pro syna (4r). Manželovi se sice vizuálně nelíbí, byl proti, ale já je přesto koupila. Se synem už asi rok cvičíme nožičky – měl tendenci ke špatnému postavení – jeden kotníček mu jakoby padal dovnitř (starší mužův syn to má v 10 letech už výrazné a od špatného postavení nohy má špatná i záda, tomu jsem chtěla předejít). Chodili jsme na kontroly k fyzioterapeutce, cvičili, tejpovali. Tejpování malému po nějaké době začalo vadit, přestali jsme a jen cvičili dál. Naše úsilí jsem chtěla podpořit i botičkami – proto jsem u Vás objednala Feelmax Niesa a byla ve mně malá duše, jestli je kluk nezavrhne. Naštěstí si je náš klučík náramně oblíbil a nosí je pořád. Pochvaluje si, jak mu kamínky a hrbolatá cesta masírují nožku a i já vidím, jak mu noha při chůzi pěkně pracuje, jak je pořád v pohybu, navíc v nich ani není horko … Můj dojem, že je u něj již po měsíci nošení viditelné zlepšení, mi potvrdila i paní fyzioterapeutka, která byla mimochodem z botiček také nadšená a moc je chválila, že je to výborný nápad.

Pro mě bylo největší překvapení, když si kluk druhý a další dny dobrovolně vybíral botky k obutí, to jsem vůbec nečekala. Myslela jsem si, že ho k tomu budu muset nutit…

Samozřejmě, že budeme cvičit dál, ale musím říct, že už věřím tomu, že se to spraví úplně a náš chlapec bude mít nožičky i záda v pořádku… Snad i náš tatínek uzná, že ač botky možná nevypadají jako poslední výkřik módy, pomáhají, a to je důležité. Budu se snažit takové boty kupovat i nadále, a to nejen synovi, ale i dcerce, třeba se jí ty problémy vyhnou. Přeji hodně zdaru v tom, co děláte a jistě u Vás zase nakoupíme 🙂

Kateřina

Můj guru nemá bačkůrky rád

Ve svém světě zkoumání obuvi jsem na začátku potřebovala někoho, kdo by mě, jak se říká, nakopnul. Když jsem se snažila najít ty nejlepší bačkůrky pro svého syna, několikrát jsem se radila s panem Kinzem. Posílala jsem mu různé typy bačkůrek, ale pokaždé mi odepsal, že oni ty a ty bačkůrky nedoporučují. Tak jsem se ho šokovaně zeptala, jaké bačkůrky on tedy doporučuje! Odpověď zněla: „My nedoporučujeme žádné.“ A mně smysl této stručné odpovědi docházel velmi pomalu. Jak může člověk, který zkoumá zdraví dětských nohou, nedoporučit bačkůrky. Vždyť tu všude slyšíme, jak naše podlahy ničí dětem nohy! Nevěřila jsem mu. Zdálo se mi to absurdní. A proto jsem se ho ptala dále: „A jak to je tedy v Rakousku?“ Trpělivě mi poskytl kontakty na osoby, které mi mohly prozradit více. A tak jsem se obrátila na paní Helen Naffovou z Úřadu zdraví ve Vaduzu v Lichtenštejnsku, která mi potvrdila, že na základě zjištění, že převážná většina dětí nosí malé bačkůrky, se část školek rozhodla přejít na protiskluzové ponožky a všichni – děti, rodiče i učitelé – jsou spokojeni a návrat starých časů nechtějí. Opatrně jsem se jí zeptala, zda jsou spokojeni i ortopedi. Na tuto otázku mi odpověděla, že ortopedi nic proti nemají, protože i oni doporučují chůzi naboso a protiskluzové ponožky k ní mají blíž než kterákoli jiná obuv. Je zjevné, že zde mezi odborníky minimálně vládne neshoda v tom, co opravdu dětským nohám škodí. A že ti, kdo se pravidelně setkávají se stovkami dětských nohou a jejich obuví, rezignovali na představu, že obuv může být něčemu nápomocná. Jedna vlaštovka však jaro nedělá, jak se říká, a proto jsem oslovila paní Alexandru Blutmagerovou z Oblastní zdravotní pojišťovny v Burgerlandu v Rakousku. Tam přešli na podobný projekt a pět mateřských školek zavedlo výlučně protiskluzové ponožky. V dalších 95 školkách si rodiče mohou vybrat, ale jelikož ponožky často končí mokré, rodiče volí bačkůrky. Dvě vlaštovky už jaro znamenat mohou. A nejlepší je, když se uhnízdí a zůstanou celou sezónu. A proto jsem se do Vaduzu obrátila po roce a půl, jestli náhodou ten jejich „ponožkový sci – fi projekt“ neskončil fiaskem. A opravdu neskončil. Paní Naffová mi i po roce a půl odepsala, že jsou stále všichni spokojeni.
Tento svůj příběh tedy končím tím, že můj guru bačkůrky nemá rád a má pro to své důvody, já mám ráda svého gurua, a proto je nemám ráda ani já. Ještě dlouho budeme bojovat s diskusními příběhy o zřícených klenbách způsobených tím, že děti nenosily domácí obuv. Já si spíš myslím, že poučený rodič ví, že chodit doma po linu – ať už obutý nebo bosky – není žádné terno, a o to více bude vyhledávat to, co nám matka příroda původně dala do vínku: chůzi naboso na přírodním povrchu. A o to přece jde, ne?

Cesta do hlubin dětské boty 3. část

Dětská noha je takový malý zázrak. Umí věci, nad kterými zůstává rozum stát. Například toto:

Fialove botky_01

Vše vypadá v pořádku.

Meranie

Noha meří 166 mm.

Meradlo na vlozke_01

Bota měří 154 mm.

Noha na vlozke_02

Srovnáme nohu a stélku z boty.

Rozrezana topanka_01

Bota je o dvě čísla menší než noha. Pokud přičteme nadměrek, bota je o 4 čísla menší než noha.

Kdybych  dceru nepřinutila je zout, nosila by je spokojeně celý den. Vůbec ji nevadilo, že je nosila i před dvěma lety. Vzhled boty je pro ni to nejdůležitější kritérium.

Nezapomeňte, že osifikace a srůstání kostí v noze dítěte se ukončuje až kolem 18ti let.