Archiv autora: wpnohynabo

Může chůze naboso v životě dětí chybět?

Fakt, který odrazuje rodiče od toho, aby svoje děti nechali chodit doma naboso, je ten, že moderní povrchy jsou tvrdé. Naše chodidla jsou však inteligentní: pokud jim v tom nebrání tlustá podrážka, informují mozek o charakteru povrchu,a  tím chrání svého majitele, protože svaly pracují na tvrdém povrchu ostražitěji. Vhodné je nahradit domácí obuv protiskluzovými ponožkami. K tomuto kroku už ostatně přistoupily mnohé mateřské školy v zahraničí, například v Lichtenštejnsku nebo v Rakousku. Zjistilo se totiž, že dětské nožičce je v bačkůrce příliš teplo, vlhko a těsno. Problémem mohou být rovné povrchy, které skutečně působí monotónně a chodidla na nich nemají dostatek vjemů. Je proto nutné vyhledávat situace, kdy je možné chodit bosky po pestrých a nerovných površích, čímž chodidla rozvíjejí svoji citlivost a schopnost reagovat. Léto naboso by se zejména pro vlastníky zahrad a jejich děti mohlo stát pravidlem. Děti přirozeně svá chodidla stimulují při chůzi po rozházených hračkách a polštářích, všimli jste si toho? Dobrou pomůckou může být i balanční prkno nebo podložka, bedýnka plná ořechů, šišek,  kamínků, korkových zátek, i rozpoznávání předmětů chodidly se zavázanýma očima. V Německu proběhl pokus, jehož se zúčastnilo 19 žáků první třídy. Ti dvakrát týdně 45 minut po dobu pěti týdnů prováděli různá cvičení s chodidly. Ukázalo se, že u těchto žáků došlo ke zlepšení citlivosti chodidel, senzomotoriky a koordinace. Chůze naboso tudíž nemůže v životě dětí chybět.

Drobky a takovej ten normální svinec…

Moje kamarádka mě upozornila na následující příspěvek na jednom maminkovském fóru. Autorka se snad nebude zlobit, když to sem dám. Mně se to velmi líbí a svinec máme taky. Ale drobky doma nemáme, my máme omrvinky. 🙂

Řešila jsem tuhle s naším mladým a perspektivním ortopedem – jestli je nebo není vhodné, aby děti běhaly bosky i doma po tvrdém povrchu – lino, dlažby atd.
Chvíli na mě koukal a pak zdánlvě zcela mimo mísu vystřelil dotaz:
– A máte doma bordel ?!
Koukala jsem teda asi jako jelen, tak upřesnil:
– No, vytíráte a luxujete 2 x denně a nebo máte normálně doma drobky a takovej ten normální malej svinec ?
🙂
-No máme, no ..
-Tak, v tom případě ať běhaj bosky i doma a je to v pořádku.

Odcházela jsem vláčejíce Demoliční Trio v lehké euforii, neb mám vlastně lékařsky nařízeno neuklízet !! 🙂

Feelmax Niesa

Pozorně jsem sledoval chůzi mého tříletého syna,když měl obuté boty Feelmax a všiml jsem si následující pozitiva v porovnání s jinýma běžnýma botama:

 

1. Nejviditelnější rozdíl je ve volné dorsiflexi prstů, která chybí dokonce i v těch nejlehčích sportovních botách. Podrážka běžné boty zůstává neohnutá během všech fází kroku. Věřím, že boty Feelmax pomáhají vývoji drobného svalstva a propriocepce.

 

2. Můj syn je se svojima Feelmax botama spokojen, obzvlášť během léta, když má člověk velkou chuť zout si boty a ponožky i venku. Tyhle lehké a ohebné boty zdá se nebrání jeho aktivitám tak jako pevná sportovní bota.

 

3. Bez jakýchkoliv pochybností můžu doporučit obuv Feelmax jako první botičky pro deti. Když se učí chodit, ploska chodidla zažívá stejné pocity a klady jako při chůzi naboso nebo při chůzi vevnitř bez bot. Navíc, je potvrzeno, že je zbytečné léčit dětskou plochou nohu pevnýma botama a podporou kotníků.

 

MUDr. Janne Sahlman, specializace ortopédie a traumatológie, operativní podiatrie, Univerzitní nemocnice Kuopio , Finsko

 

Certifikát nebo barefoot? aneb Prozření jedné matky…

Jsem obyčejná máma 2 holčiček, které se mají čile k životu. Skotačí venku, rády objevují všechno nové – a my je necháme; jízda na odrážedle, běhání a lezení po louce, lese i cestách je na denním pořádku… Vyhrají si ale i doma, na návštěvách u přátel i v mateřských centrech…

Když se nám narodila v roce 2010 první dcera Ráchel, byl to zázrak. Ráchelka měla vše pečlivě přichystané, zařízené, byla jsem připravená na vše (to, že realita je jiná, to jsem pochopila až za nějaký čas…) a mimo jiné jsem se nemohla dočkat, až bude chodit a já jí budu moci koupit ty krásné dětské botičky – jistě že ty nejlepší, nejbezpečnější, nejzdravější, i když budou dražší – na botách se nemá přeci šetřit, říkají všichni…. Už cestou z porodnice jsem měla vyhlídnutou báječnou prodejnu dětské obuvi…

Netrvalo to opravdu dlouho, a Ráchelka začala brzy chodit a v 9 měsících jsem jí nakoupila první báječné bačkůrky – ty české s žirafkou k babičce (150,- Kč) a polské s atestem domů (220,- Kč) – a šup s nožičkou do botiček… (Dále k příběhu začnu přikládat fotografie – možná z nich poznáte, co se u nás během dvou let změnilo…)

2011: 9 měsíců Ráchel

2012: 7 měsíců Agáta

2013: Agáta 11 měsíců

 Ráchel nebyl ještě ani rok a už běhala venku… Zakoupila jsem bezvadné pohodlně vypadající české kožené boty za 990,- Kč. Dobře poučeni – u bot i bačkorek strkáme za patu prst, aby tam bylo místo navíc a mačkáme na palec, jestli se tam vejde (mimochodem přes ty kožené boty ten palec ani zmáčknout nejde, ale nepřišlo mi to vlastně nikdy předtím divné!). A radujeme se z prvních kroků naší dcery…

2011: 11 měsíců Ráchell

2013: 11 měsíců Agáta

Nožička Ráchelky roste, takže jsme za 3 měsíce po nazutí prvních bačkor kupovali další krásné osvědčené polské bačkůrky za 220,- Kč.

2011: 12 měsíců Ráchel

2013: 12 měsíců Agáta

2011: 13 až 16 měsíců Ráchel

13 až 16 měsíců Ráchell

Nastaly teplé dny a roční dítě začalo objevovat svět venku. Botičky jsme měli pěkně na ven na zahradu, aby nebylo chladno od nohou a aby jí nepíchla třeba včelka.

Pořídili jsme samozřejmě i boty do vody k rybníku (180,- Kč)…

… a kvalitní české sandály na léto (590,- Kč)

a nosili pořád něco na nohou, co kdyby ta včelka… vedro nevedro, nohy obuté… ale dobrá, párkrát jsem se odvážila nechat ji bosou v těch největších parnech, když nehrozí nastydnutí.

Včelka Ráchel za to léto píchla jednou do bosé nohy – vzpamatovala se z toho hned a dál chodila naboso a jednou jí vlétla do sandále – to jí i mě přišlo otřesné! V létě také začaly problémy s plísní na nehtech u nohou… bylo to divné, nenavštěvovali jsme veřejná koupaliště apod., boty a ponožky měla Ráchel vždy nové… tak jsem na pokyn lékaře mazala a mazala, větraly jsme nohy, co to šlo = doma na gauči vždy chvíli a pak zase do bačkor a venku botky…

Na podzim noha zase povyrostla, takže nové polské větrací bačkory (240,- Kč), neb problém s nehty neustával a samozřejmě nové boty ven – neměli naše oblíbené , tak jsme sáhli také po jiné osvědčené české značce (1100,-) – Ráchelka se naučila nazouvat i vyzouvat sama a já byla nejpyšnější matka světa… U babičky jsme měli po bratranci bačkůrky s žirafkou, takže nožičky měly pohodlí všude.

Přes všechnu péči, problémy s plísní neustávaly a Ráchelce na podzim roku 2011 ještě ke všemu slezl nehet na palci u nohy – na otázky lékaře, zda nemá malé boty, zodpovědně přísahám, ne nemá, přeměřeno, vyzkoušeno, kupujeme v častých intervalech nové, testované… (a netuším, že lžu sama sobě a podlehla jsem reklamní masáži, ….jenže ještě téměř rok bude trvat, než na to přijdu…)

2011: 19 měsíců Ráchel

2012: 21 měsíců Ráchel

2012: 21 měsíců Ráchel

Malá vsuvka do příběhu našich nohou: sama sebe jsem se zeptala, v jaké obuvi jsem v popisovanou dobu chodila já – takže doma – nejraději bosa, maximálně v ponožkách – u babičky napomínána, ať si vezmu pantofle, že je chladno (viz ty zelené na obrázku s červeným kočárem…) – pantofle, které pořád takto někde leží, neb v nich sotva přejdu místnost a bolí mě z nich vnější strany chodidel a vlastně celé nohy – ano jsou to ty báječné anatomicky tvarované zdravotní pantofle. V létě chodím po zahradě – nejraději bosa či ve starých velkých ustřižených holinách – galoších po dědovi…. Na jaře a na podzim mám takové obyčejné polobotky z obuvi, kde jsem vyzkoušela snad celý obchod, a tyto byly jediné, do kterých jsem se na šířku aspoň narvala – o nějakém pohodlí se nedá mluvit, ale vyšlápla jsem je, tak z nich žádné hrozné otoky nemám… a do léta to zase přežiju, než navléknu pánské sandály, které, jakmile mohu, sundávám… Konec vsuvky.

Ale pozor, do léta daleko a je tu zima (já vytahuji prastaré kotníčkové s kožíškem – trochu širší než ty podzimní, takže fajn…) a Ráchelce zakupuji její první zimní boty lehké perfektní rakouské(1200,-). Na jaře zase Ráchel nosí krásné české růžové polobotky, hurááá, jsou jí ještě ty podzimní, asi jsme koupili větší, tak aspoň ušetříme (palec přes ně ale nenahmatám ani náhodou, ale prst se mi tam vejde a Ráchelka si nestěžuje, že by jí tlačili… – uf uf uf, jak jsem byla naivní!).

2012: 21 měsíců Ráchel

V červnu roku 2012 se setkávám s Jankou Tóthovou na její přednášce o dětské obuvi. Na přednášku jsem natěšená, nachystaná, protože si jistě vyslechnu, jak jsem výborná matka, když dítěti kupuji všechny ty atestované botičky a bačkorky a jeho noha se má jistě jako v bavlnce… Ale ouha – takový šok jsem opravdu nečekala – všechno vlastně špatně, všechno je jinak – jak je možné, že já dobrá a milující matka, učitelka a vychovatelka jsem něco spletla, nevšimla si, opomněla… Pár měsíců mi trvalo, než jsem si v hlavě vše srovnala, načetla další informace a začala aktivně bojovat za NOHY NABOSO…

2012: 29 měsíců Ráchel

Na konci léta – sice již nově poučena, ale kupuji ještě další sandály a jdu do obchodu se „zdravotní“ obuví s tím, že jistě koupím nejzdravější botu světa… Sandály ze Slovenska za 890,- byly sice celkem široké, nadměrek jsme zvolili tentokrát větší, ale dnes bych s tou tvrdou nepoddajnou botou tak hodila po nějakém nepříteli… Prostě ta hlavní změna smýšlení mě ještě čekala… Poprvé v září 2012 jsem se vypravila koupit tu opravdovou zdravou barefootovou obuv a Ráchelka dostala své první boty SKEANIE.

SKEANIE

Nosila je na podzim celkem často, babičky byly trochu nesvé z toho, jak je bota měkká a že nedrží ty kotníky atd. atd., ale Ráchelka v nich běhala jako nic… Ráchelka poprvé nazula boty, které jí nebyly úzké!!! Vzala jsem všechny její dosavadní boty, vyndala stélky a zjistila, že všechny, ale opravdu všechny boty jsou jí tak úzké, že v nich musí mít zmáčknutou nohu ještě snad více než já ve zmiňovaných polobotkách… Na doma postupně začínala nosit jen protiskluzovou ponožku, bačkory jsme už nikdy žádné od června 2012 nekoupili. A ty co jsme měly po Ráchelce – jsme, světe div se, neschovali naší druhé dceři Agátě, ale poslali do azylového domu, kde snad aspoň někoho zahřejí… Pár měsíců se zejm. prarodiče pořád sháněli po nějaké té botce, co by Ráchelce přece jen pro doma nazuli, ale nebyla, tak musely stačit teplé protiskluzové ponožky.

Má dobrá kamarádka mi půjčila po její holčičce ještě známé rakouské zimní botky, tak jsem byla celkem ráda, že se ušetřila nějaká ta koruna a na zimu 2012 budeme vybaveni… Jenže jak už jsem byla zvědavá a kritická ke všem botám světa, vzala jsem si je zblízka a zjistila, že je dělají ve 3 šířkách a že tato je tedy střední, tzn. naprosto neodpovídající naší extra široké nožce (ostatně stejně jako už ty z loňské zimy!). Kamarádky děti mají nohu opravdu úzkou, takže je jasné, že jim boty této šíře opravdu náleží…

Poslední fází, kdy jsem se snad definitivně probrala z komerčních lží o atestované zdravé obuvi, bylo opětovné strhávání nehtu Ráchelky palce na noze …

Strhnutý nehet

Začali jsme doma chodit opravdu, co to jde naboso, max. v ponožkách, ty rakouské jsem s díky vrátila kamarádce a Ráchelce koupila zimní boty Vivobarefoot . Ráchel v nich strávila celou zimu. Do větších mrazů jsem v nich měla vlněnou vložku asi za 50,- Kč, ale i bez ní byla noha vždy nezpocená a teplá – měla místo na pohyb. Nosila normálně tenkou nebo froté ponožku. Boty Vivobarefoot jsme impregnovali asi 1x za 14 dní dle toho, jak moc bylo mokro. Ve sněhu nám nepromokli ani jednou. Děsila jsem se, že budou klouzat – ale práce nohou vyvážila všechny pohyby a ani jednou nebyl jen tak pád na ledovém povrchu… V suchých teplejších dnech zimy jsme v nich vyrazili i na odrážedle, Ráchelka už nebrzdí zběsile špičkou nohy, takže na botách ani tento zátěžový test nebyl téměř znát. (Do extrémně mokrého počasí (déšť, zima a bláto) jsme pořídili obyčejné zateplené holiny, ve kterých těch pár minut nevlídného počasí, když přebíháme do auta a do bytu, snadno zvládne.) Velkým plus je jistě také to, že díky tomu, že boty nemají žádné šněrování, je schopna si je sama od začátku nazouvat i vyzouvat. Vivobarefoot nosí Ráchel tedy nepřetržitě 6 měsíců, příští týden s příchodem jara je umyju, navoskuju, aby prokoukly, a s klidem uschovám pro mladší dceru, neb na botách neshledávám nic, co by jí bránilo je jednou nosit.

Zimní Vivobarefoot Becks

Vivobarefoot Becks

Pro ukázku ještě několik fotografií, na kterých si všimnete, jak má naše dcera širokou nohu (a to není nic ojedinělého v dětském nožičkovém světě!). Někdo možná namítne, že i stélka – vložka z boty Vivobarefoot je Ráchelce vlastně akorát široká, ano, to máte pravdu, ale bota samotná je tak měkká, že nemám strach, že by jí jakkoli deformovala nohu. Nicméně širší boty jsem zatím stejně nikde nenašla…

Stélky Vivobarefoot

Na stélce z Vivobarefoot bot je vidět, jakou šíři noha zabírá, na bílé stélce z holiny je zase ukázka toho, jak v ní Ráchel musí krčit palec, aby se jí tam nožička vešla.

Stélka z holín

A jak to tedy u nás dnes vypadá s (ne)obouváním?

Asi takto:

14 – ti měsíční Agáta žije klidně svůj život doma a v kočárku v ponožkách a na první kroky na ven jsme jí pořídili návleky Stonz.

Tříletá Ráchel nechodí celou zimu v ničem jiném než ve Vivobarefoot a už se těší na jarní Vivobarefoot boty:

Vivobarefoot Rooty

Vivobarefoot Gobi

A mě již tři měsíce patří ty hnědé Vivobarefoot boty, chodím jen v nich, neboť jsem našla poprvé v životě botu, která mě nikde, ale opravdu nikde netlačí a neomezuje.

Petra

Prague barefoot run 2013

1.6. jsme se zúčastnili akce určené pro lidi, kteří chtěli svým bosým během přispět na dobrou věc. První Prague barefoot run v Pražském parku Ladronka byl věnován dětem. Běžci po registraci a zaplacení libovolného startovného symbolicky zaběhli 4.2km naboso a zároveň finančně podpořili děti z dětských domovů. Mnoho zvědavců navštívilo i náš stánek. Zájem nás velice potěšil, i když počasí nebylo ideální pro sobotní vycházky. Rodiče mohli vidět na živo, jak vypadají bosé boty pro děti nebo si mohli změřit nohy a boty a zjistit, jestli nemají malé boty, nebo jen tak popovídat o obouvání jejich dětí. Tři účastníci dětského bosého běhu od nás získali pěkné ceny, jak jinak než z našeho e-shopu.

Nohynaboso.cz je vítězem regionálního kola Rozjezdy 2013

Jsme rádi, že Vám můžeme oznámit, že snaha vložená do projektu 54176.w76.wedos.ws byla oceněna v soutěži Rozjezdy roku 2013 organizovanou společností T-Mobile. V regionálním jihočeském kole soutěže ve všeobecné kategorii jsme získali první místo. Porota pozitivně hodnotila především systematické zpracování tématu chůze naboso a minimalistických bot. Tento úspěch nás velice těší a zároveň nás posouvá do celostátního kola. Prosíme Vás, abyste nás podpořili v celostátním kole a podpořili šíření myšlenky chůze naboso mezi další lidi. Děkuji vám. Janka Tóthová a její rodinný tým 🙂

Link pro hlasování: https://www.rozjezdyroku.cz/hlasovani/

Link: http://www.rozjezdyroku.cz/vitezove-2013/

SKEANIE čokoládové mokasíny Junior boat

Náš takmer trojročný syn dostal SKEANIE Winter boots začiatkom zimy. Spočiatku sme si všimli, že šuchtal pätami po zemi, ale u neho je to ťažko povedať, či to robil naschvál, alebo mal takú chôdzu, skôr by som povedala, že naschvál, lebo po upozornení sa smial a robil to ešte viac. Týmto spôsobom trošku opotreboval podrážku z vnútornej strany topánočiek, ale vôbec to nevadilo, nepredral ich. Nosil ich v podstate celú zimu, ale priznávam sa, že do veľmi mokrého počasia som mu ich neobúvala, bála som sa, že premoknú. Čítala som však v inej recenzii, že vydržia. Veľké pozitívum, ktoré sme si na jeho chôdzi všimli, je, že predtým nožičky kládol výrazne špičkami von a teraz je jeho chôdza oveľa rovnejšia. Teraz už mesiac nosí SKEANIE Junior boat topánočky a sú výborné, sú na suchý zips, čo nám veľmi vyhovuje, keďže sa už sám vyzúva aj obúva, sú ľahučké, podrážka je tá istá ako na zimných, teraz ju už nešúcha, nosí ich aj do záhrady do vlhkej trávy a zatiaľ nepremokli. Sme veľmi spokojní s výberom topánok a odporúčame ich aj ostatným rodičom, ktorí sa nevedia rozhodnúť vo výbere obuvi pre svoje malé detičky.

Renáta, mamička trojročného Vilka

Jack and Lily polobotky hnědé a krémové

Ahoj Jani,

jsem s nimi moc spokojená, jak jsou lehký, prostorný, ohebný apod. Z negativ: potí se v nich dost noha a dost se ojíždí, nebudou to boty do dědictví. A taky ne do vlhka, ale to je jasný vzhledem k jejich udělání… Nikde se zatím nepárají, podrážka drží. Fabi je teda ale nosí intenzivně, jezdí s nimi na odrážedle a vůbec všechno, rozhodně investice do nich nelituju. Jsou to jediný boty, který na sebe bere dobrovolně, jinak je bosochodomil, všechny si servává 😉

Jana, maminka Fabiána 3 roky

I nohy umí lhát

Zkontroloval(a) jsem velikost svých bot. Nejdříve jsem si změřil(a) nohy a zjistil(a), že potřebuji velikost 39. Pak jsem si změřil(a) boty a měřidlo Plus12 přitom ukázalo jen velikost 37. To ale nemůže být pravda, protože boty mi sedí výborně!

 Touto otázkou začal přímo náboženský konflikt! Začneme od začátku: Existují tři studie, které dokazují, že se noha v pohybu poměrně výrazně roztahuje do všech stran. Při chůzi, běhání a skákání je působení zátěže na nohu větší a tím se proto trochu prodlužuje a rozšiřuje. A pak se posunuje noha při každém kroku pár milimetrů dopředu. Studie ukázaly, že je přitom potřeba mít prostor 12 mm. A to u malých i velkých nohou! Maratonští běžci mají někdy dokonce boty, které jsou o 20 mm delší než jejich nohy! Existují stále ještě nezodpovězené otázky, co se týče chování nohy v botě, ale tolik je jisté: aby nohy – a tím především citlivé prsty – nebyly při každém kroku utlačovány, musejí být boty delší než nohy. V testovacích dnech, během kterých měříme dětem nohy, se nás často ptají i dospělí, jestli bychom jim nemohli zkontrolovat jejich velikost bot. Většinou se nestačíme divit, neboť i dospělí nosí často příliš malé boty: obvykle jsou boty stejně velké jako nohy – takže o 12 mm kratší. Jak by se ale mělo vysvětlit dospělému, který je přesvědčený, že mu boty padnou skvěle, že vlastně nosí malé boty? Jen tolik: když testovaní lidé po určitou dobu nosili obuv vhodné velikosti a pak se opět vrátili ke svým starým botám (předtím označovaným jako pohodlné a padnoucí), nepřinášelo jim chození v jejich starých botách už takové potěšení….. Zvykneme si očividně na mnohé – dokonce i na příliš malé boty.

Zdravotní riziko dětských bot: nepozorovaně k poškozeným nohám

“Moje dítě si všimne, když už jsou mu boty malé”. Toto je jedno z častých vysvětlení rodičů, kteří velikost bot kontrolují. Avšak z chybného závěru, ke kterému se aktuálně dopracoval výzkumný tým “Dětské nohy – dětské boty”, se dozvídáme, že: více něž 90 % dětí označí malé boty jako vyhovující.

V rámci projektu “Mám správně velké boty?” posuzují šesti až desetileté děti nejprve tvar a velikost svých vlastních bot. V druhé fázi si mohou samy vybrat nové boty, které jim podle jejich názoru vyhovují a padnou. Avšak co přitom děti nevědí: jeden pár testovaných bot sedí optimálně (12-17 mm rezervy před prsty), druhý pár je moc malý. Vědci očekávají, že se budou děti při výběru nových bot orientovat podle toho, jak se cítily ve starých botách, a tak se také rozhodnou pro moc malé boty. První fáze projetku byla již uzavřena a ukázalo se, že děti jsou ve svých odhadech poměrně dost mimo: 95 % označilo malé boty jako vyhovující – dokonce i když byly o čtyři čísla menší. Dr. Wieland Kinz z týmu “Dětské nohy – dětské boty” byl ohromený: “Nepočítali jsme s tím, že dětská vnímavost v tomto věkovém rozhraní je tak málo vyvinutá. A tím je o to důležitější, aby rodiče velikost dětských bot kontrolovali pravidelně a pomocí smysluplných metod”. V roce 2009 vědecký tým poprvé dokázal, že příliš malé dětské boty vedou už u tří až šestiletých dětí ke křivému postavení palců u nohou (hallux valgus). Link: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2806334/

Protože velká část velikostí u dětských bot není správná a boty jsou skoro vždycky malé, doporučuje výzkumný tým rodičům a obchodům s dětskou obuví změřit nejen velikost nohy, ale také vnitřní délku bot a to minimálně každé tři měsíce. Doporučují se tyto tři metody měření:

  • obkreslit nohu na kus lepenky a přidat k nejdelšímu prstu 12 mm (minimální rezerva) – až17 mm (maximální rezerva, např. pro nové boty). Z tohoto obrysu vystříhnout proužek dva prsty široký a zasunout do boty. Pokud se proužek ohýbá, znamá to, že bota je malá.
  • V případě, že bota má vyjímatelnou vložku: postavit dítě na vyjmutou vložku a zkontrolovat, jestli je před prsty rezerva 12 – 17 mm. Tip: velmi často se tento test provádí nesprávně a pata se postaví až na zadní okraj vložky. V botě však stojí pata asi 1 cm od okraje.
  • měřidlo, které měří délku nohy a vnitřní délku boty

 Přeloženo se souhlasem pana Wielanda Kinze z www.kinderfuesse.com