Archiv pro rubriku: O botách

Súčasný človek žijúci v Európe či v Amerike si život bez topánok nevie predstaviť. Deti už v postieľke dostávajú prvé capáčiky, keď sa začínajú stavať na nohy, nastupujú na scénu prvé papučky či pevné sandáliky. Až do konca života sa topánky stanú ich sprievodcami ako nevyhnutnosť. Budú stáť celý majetok a okrem toho, že nás ochránia od zranenia a zimy, nám dopomôžu k celému radu problémov. Naše nohy veľmi zriedkavo zažijú pocit, pre ktorý boli stvorené: chôdzu naboso po rôznych povrchoch a v rôznej teplote. A pritom je veľmi dôležité, aby práve túto skúsenosť pravidelne zažívali od raného detstva. Donedávna sa pristupovalo k topánkam ako k prvku, ktorý mal nohy stabilizovať a udržiavať nožnú klenbu v žiaducom postavení. Výskum v oblasti obuvi z nedávneho obdobia tento názor naštrbil a zároveň priniesol mnoho otáznikov, aká obuv vlastne má byť, aby svojmu nositeľovi viac pomáhala, ako škodila.

Livie and Luca LondonBootred

Více než obuv dětem pomůže dostatek pohybu a správná životospráva

Rozhovor s Jitkou Baďurovou z Fakulty technologické UTB ve Zlíně

Ing. Jitka Baďurová, PhD., působí jako odborná asistentka na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíne, kde se v rámci postgraduálních studií specializovala na obouvání a faktory způsobující zdravotní komplikace nohou dětí. Její profese jí dává prostor dívat se na dětskou obuv jinak, než rodič, lékař nebo prodavač obuvi a my vám v rozhovoru s ní nabízíme jiný pohled.

Paní Baďurová, určité období jste věnovala výzkumu v oblasti dětské obuvi a zároveň vad nohou u dětské populace. K jakým závěrům jste dospěla?

Děti jsou velmi citlivé. Sama, jako matka, máte jistě zkušenost, že když jste byla na mateřské, vaše nálada se okamžitě přenesla na miminko. Později zase, aniž byste před dětmi řešili nějaké problémy, děti vždy vycítily, že něco není v pořádku. Psychologové to formulují, že dítě dýchá
a nasává informace celým povrchem těla. Bylo by tudíž naivní si myslet, že dětská noha je tohoto fenoménu ušetřena. Z biologie víme, že kosti dětí jsou více chrupavčité, protože rostou. To je další „nebezpečí“ pro dětskou nohu, protože omezování nohou tvarem obuvi může růstu nohy bránit, anebo formovat její tvar. Nějaký závěr z těchto slov? Každý člověk, tzn. i dítě má nohu nějak jinak zformovanou, neexistuje žádný standard, se kterým bychom mohli nohy srovnávat a ani mezi sebou je srovnávat příliš nelze. Obuv naopak vyrábíme ve standardizovaných velikostech, vybrat tedy správnou obuv na nohu našeho dítěte je věc těžká!
Velikosti se standardizují na základě hromadného měření délek  a obvodů prstních kloubů nohou dětské populace. Jedno z posledních měření bylo provedeno doktorkou Šťastnou na konci minulého století, které ale pro standardizaci velikosti obuvi nebylo použito.

Pokračování tu.

WielandKinz

Děti by měly nosit boty co nejméně

WielandKinzVědec, jež se podílí na studii Univerzity Salzburg, vysvětluje, proč dětské nohy trpí. A co mohou proti tomu udělat rodiče.

Pane doktore Kinzi, vaše studie odhalila velmi znepokojující čísla. Je na vině moc velká šetrnost rodičů, že spousta dětí běhá ve špatých botách?

Dr. Kinz: Myslíte tím, že rodiče šetří na špatném místě? Ne, rodiče jsou podle našeho průzkumu na tomto nešvaru vinni ze všech nejméně. K problému přispívají jiné nevhodné faktory: velikosti bot, které jsou velmi často uváděné nesprávně, a děti, které nevnímají, jestli jsou jim boty malé. V obchodě se sice většinou měří velikost nohy, ale na základě nesprávné velikosti bot by měl být už dávno standard, aby se měřila také vnitřní velikost boty.

Jsou použité boty po sourozencích, sousedech a kamarádech v pořádku, pokud dítěti sedí?

Ano. Rodičům se namlouvá celé roky, že jsou špatnými rodiči, pokud budou svým dětem dávat nošené boty. V dotazníku pro jednu studii jsme se rodičů anonymně ptali na používání nošených bot u dětí a podívejme se: Více než 50 procent rodičů opravdu dává svým dětem nošené boty – ovšem se špatným svědomím. Ale k tomu není důvod: Pokud dětská noha má v botě minimálně 12 milimetrů volného prostoru před prsty a boty nejsou sešlapané na jednu stranu, není pak žádný problém používat nošené boty po jiných dětech. Kromě toho je to ekonomické a ekologické: je to úspora peněz a surovin.

Vaše studie věnuje vlastní kapitolu domácí obuvi. Lze domácí obuv vůbec doporučovat pro vývoj zdravé nohy?

Vlastně ne. Jsou totiž téměř vždycky malé. Ve výzkumu tepelných vlivů jsme k tomu zjistili, že malé nožičky se v bačkorách přehřívají a za chvíli jsou úplně mokré. Změklá kůže se pak stává živnou půdou pro plísně a bradavice.

Co tedy mají děti doma nosit?

Doporučujeme protiskluzové ponožky. Jejich velikost se dá lehce zkontrolovat, navíc se ponožky pravidelně perou.

Co by měla umět dobrá dětská bota?

Nejdříve to nejdůležitější: dětská noha nepotřebuje žádné boty. Je nesmysl, že dobré dětské boty musí podepírat a ovládat malé měkké dětské nožky. Dětské boty musí poskytovat 12 až 17 milimetrů volného prostoru, pak sedí. Měly by být co možná nejměkčí a nejohebnější – a dítě by je mělo nosit co nejméně často.

Kolik musí bota stát, aby ji mohlo dítě bez obav nosit?

Analyzujeme už několik let vnitřní velikosti všech značek, které se v našich výzkumech objeví. Do dneška jsme neobjevili takovou značku, která by nabízela správnou vnitřní velikost. Jako rozlišovací kritéria jsme použili boty levné a drahé, malé a velké, dívčí a chlapecké, ale neobjevili jsme žádné rozdíly. Z tohoto pohledu není tedy důvod kupovat drahé dětské boty. Vnitřní velikost je ovšem jen jeden faktor, proto se také orientujeme podle německých výsledků testů (Stiftung Warentest, Ökotest). Zde pozorujeme, že diskontní obchody zatím začaly nabízet lepší kvalitu než mnohý obchod s obuví.

Děti bezmezně milují fenomén konversek, tenisek a balerín: Měly by z botníku zmizet?

Baleríny bychom opravdu nejraději vystřelili na měsíc. Aby vůbec držely na noze, musí být moc malé. Dosud napadlo bohužel jen několik málo chytrých výrobců opatřit baleríny páskem přes nárt. Ten má tu výhodu, že baleríny je možné nosit s odpovídajícím volným prostorem a přesto nekloužou z nohy. U konversek, tenisek a kroksek nevidíme jediný problém, za předpokladu, že jsou dostatečně velké a dítě je bude střídat s jinými botami – nebo chodit bosé.

A jak jsou na tom žabky?

V zásadě jsou žabky téměř ideální: nohy dobře větrají, podrážka je velmi měkká a ohebná, muskulatura nohy se musí namáhat. To všechno jsou vlastnosti, které mnohé jiné boty nenabízejí.

Vaše studie vznikla v roce 2003. Něco jste už od té doby v Rakousku prokazatelně změnili?

To je složité téma. V současné době provádíme více výzkumů v zahraničí než v Rakousku. Bohužel proto se setkáte s více úspěchy spíše v zahraničí. V Lichtenštejnsku jsme byli schopni během tříletého projektu znatelně snížit počet dětí s příliš malými botami. Také ve Finsku se objevují potěšující úspěchy.

Přeloženo z www.active-magazin.com

Foto zdroj: www.active-magazin.com

Nohy naboso v lese

Bosá chůze a děti

Zveřejňuji se souhlasem autora Jaroslava Kolcuna z www.bojovky.info.

Většina podiatrů doporučuje, aby děti nosily obuv až od věku 8 let a do té doby chodily bosé. Dětská obuv totiž prsty tlačí k sobě (počátek hallux valgus), pata jezvednutá a bota má tvrdou podrážku. A od 8 let je již chodidlo prakticky úplně vyvinuté.

Podle jedné studie provedené v USA na předškolácích, se ukázalo, že více jak 80%z nich již měly nějaké deformace prstů či chodidla. Studie zahrnula více jak 1,000 dětí a během ní se ukázalo, že většina dětských bot nerespektuje skutečný tvar dětského chodidla. Další studie, provedená již na více jak 4,000 dětech, ukázala, že drtivá většina z nich nosí obuv o půl a jedno číslo menší, než by nosit měly. Děti rostou jako z vody, stejně tak jako jejich chodidla, takže rodiče často logicky pořizují obuv v různých second handech, aby ušetřili. Výsledkem pak mohou být infekce, špatný došlap, apod. A to vše jen díky tomu, že trvanlivost dětské obuvi v porovnání s dobou a frekvencí nošení, je dosti dlouhá. Je nutné si také uvědomit, že i správná velikost obuvi může být příčinou tzv. kladívkových prstů, pokud je pata více zvednutá díky tvaru podrážky.

V Indii proběhla v roce 1992 další studie, která u více jak 2,300 dětí (zemědělská oblast) ukázala, že právě boty jsou hlavní příčinou plochých nohou. Studie zahrnula děti ve věku 4-13 let ze dvou anglicky hovořících škol (AHŠ) a čtyř neanglicky hovořících škol (NAHŠ), které se ve zkoumané oblasti vyskytovaly. Více jak 50% dětí z AHŠ nosilo obuv a prakticky 100% dětí z NAHŠ chodily bosé. Výskyt plochých nohou byl u AHŠ školáků nosících boty více jak trojnásobně vyšší.

barefoot.walking-deti-vyuka.jpgDěti instinktivně chápou, že chození bos je pro ně nejlepší. Často u dětí vidíte snahu si sundat botičky, ve kterých se jim paří noha a cupitat všude bosé. Jenže než skončí školku a nastoupí do základních škol, již mají v hlavě pevně zafixované, že normální je chodit v botách, jakkoliv nepřirozené a nepříjemné jim to může být.

Dětské chodidlo, které je často bez bot, je silné, pružné, stabilnější a odolnější vůči jakýmkoliv kožním chorobám, protože právě v dětském věku si tělo vybuduje nezbytnou imunitu. Navíc svaly a šlachy, které souvisí s chodidlem, kotníkem, kolenem i kyčlí jsou daleko silnější a pevnější. Dítě pak nemá problém se správnou polohou těla, bolestmi zad, apod.

Zajimavé je, že velmi kladný efekt bosé chůze byl zaznamená i u dětí s ADHD syndromem (hyperaktivní děti). Přímý kontakt se zemí dává dětem větší klid, sebedůvěru a radost ze života. Právě bosá chůze je pro děti něco jako učení se „cizím jazykům“ prostřednictvím svých chodidel, protože prostřednictvím chodidel přijímají obrovské množství informací a učí se tak tyto informace zpracovat, protřídit a využít i v budoucnu.

Nemluvě o reflexní masáži, která je pro děti vynikajícím prostředkem, jak dále posilovat imunitu a cítit se skvěle. Bylo prokázáno, že bosá chůza snižuje krevní tlak, perfektně prokrvuje chodidla, čímž zpětně ovlivňuje celý organismus.

Indiáni kmene Navajo nechávají své děti bosé chodit v prvním či druhém sněhu, aby si získaly potřebnou odolnost a otužilost vůči přicházejíí zimě. Ačkoliv samozřejmě nechceme, aby se naše děti nastydly, opakované vystavování chodidel chladu zlepšuje otužilost celého těla a tím pádem snižuje výskyt různých forem nachlazení a rýmiček, kterými děti v současnosti tolik trpí.

barefoot.walking-prirozene.rozestaveni.prstu.jpgAustralští Aboriginové se zase naučili chodit po rozpáleném povrchu tak, že si zvykali již od malička. Proto jsou pak schopni přejít jednu z nejrozpálenějších pouští úplně naboso. Jak tuto informaci můžeme využít my, Evropané? Nechávajte děti venku co nejčastěji. Budou pak lépe adaptováni na jakékoliv změny teploty, což znamená opět menší výskyt nemocí. A to už za to stojí, že?

A když už musíme děti navléknout do bot, jaké by měly být?

  • Ohebné a měkké tak, aby umožnily dítěti ohýbat chodidlo a jeho klenba se tak mohla rozvíjet a posilovat
  • Bez žádných podpatků, které by posouvaly těžiště blíže k bříškám prstů
  • Bota by měla kopírovat tvar dětského chodidla a nikoliv, aby se následně chodidlo deformovalo dle boty.
  • Bota by měla být udělaná tak, aby noha v ní „dýchala“. Pokud bude chodidlo v botě jako ve skleníku, pak je něco špatně. Holínky jsou možná nejlepší do deště, ale nechte je děti nosit jen nejnutnější dobu…i když co je špatného na tom, courat v dešti bosý? Tak se trochu zašpiní, ale zato bude mít zdravé chodidlo.
  • Bota by měla být co nejlehčí, aby dítě netahalo na nohou závaží. To se pak může negativně podepsat na uvolněných šlachách v kotníku, koleni a kyčli.
  • Špička boty by neměla být zvednutá, protože to oslabuje prsty nohou. V zásadě by bota měla skutečně kopírovat přirozenou polohu chodidla na zemi.

Mýty o dětské obuvi

  • #1 Dětské chodilo potřebuje oporu, které mu dodá právě bota.

Ať už se jedná o oporu klenby, paty či kotníku, jsou boty spíš na škodu, než aby pomáhaly. Samozřejmě zde hovořím o zdravém chodidle. Nechte na dětském chodidle, aby se přirozeně rozvíjelo tak, jak bude postupně více zatěžováno. Jakákoliv podpora či výztuha například klenby, ji ve skutečnosti oslabí a výsledkem pak bude (nejen) plochá noha. Podpora paty pak zase oslabuje a zkracuje achilovku a lýtkový sval.

  • #2 Těsné botky jsou pro děti nejlepší.

Dětská noha v nich nedýchá, větší teplota, vlhko a tma je ideálním prostředí pro plísně a jiné kožní choroby.

  • #3 O číslo či dvě větší boty jsou pro děti lepší.

Vzpomínáte si, když jste si vzali maminčiny nebo tátovy boty. Jak vám v nich noha plavala? Opět hrozí puchýře či dokonce zranění, protože tělo musí jinak pracovat s technikou kroku (dítě má najednou větší chodidlo díky nasazené botě) a to znamená větší nápor na klouby.

  • #4 Bota poskytne kotníku nezbytnou podporu.

Opět nechte posílit šlachy kolem kotníku přirozenou cestou. Právě dětský věk je na to nejlepší, protože dítě teprve začíná chodit a tak se zátež kotníku postupně zvyšuje.

  • #5 Tenisky jsou pro sportující děti nejlepší.

Většina tenisek je dělána podle moderního designu a nerespektují přirozený tvar a pohyb dětského chodidla. Zkuste schválně ohnout dětskou botičku a teď si představte, jestli to dokáže udělat i dítě. Nejen že prsty v tom ztrácí svou funkci pružně pracovat na povrchu (je to podobné, jako byste si dali ruce do zpevněných rukavic, moc toho s nimi neuděláte, že?), ale i klenba nemůže pořádně pracovat, protože je noha většinou pevně v tenisce utažená.

  • #6 Podpatky pomohou dětem chodit.

Pokud by tomu tak skutečně bylo, pak by evoluce již pro to něco podnikla, že? Nemluvě o tom, že domorodé kmeny by tedy měly mít velké problémy naučit své děti chodit. Řekl jim to vůbec někdo? 😉 Při podpatku se opět posouvá těžiště vpřed, čímž se mění technika chůze, ale hlavně to má velmi nepříznivý vliv nejen na nohu, ale i na celou postavu.

Základní pravidla pro děti

  • Nemluvně, kojenec – nedávejte jim vůbec žádné botičky, jakkoliv roztomile by v nich vypadali. Pokud s nimi jdete ven, zabalte je do teplé přikrývky, případně jim dejte teplé ponožky.
  • Batole – držte je i nadále od bot i poté, co již zvládnou první krůčky. Právě to je moment, kdy se začíná formovat jejich chodidlo a botička, jakkoliv zdravě vypadající, jim může velmi uškodit. Pokud si budou hrát venku, ať si hrají bosí. Čím častěji budou bosí, tím odolnější a pevnější chodidla pak budou mít.
  • Raná dětská léta – ano, některá místa vyžadují boty, jako jsou jesle, školky, apod. Vybírejte prosím boty, které jsou měkké, něco jako mokasíny, případně sandály a přitom se snažte mít děti bosé co nejčastěji to jde.
  • Předpubertální a pubertální věk – vybírejte lehké boty, které jsou měkké, bez zvýšené paty. Boty, které umožňují prstům se volně v botě hýbat a reagovat tak na povrch. A stále platí – být bosý kdekoliv to jen jde.

Fialove botky_01

Cesta do hlubin dětské boty 3. část

Dětská noha je takový malý zázrak. Umí věci, nad kterými zůstává rozum stát. Například toto:

Fialove botky_01

Vše vypadá v pořádku.

Meranie

Noha meří 166 mm.

Meradlo na vlozke_01

Bota měří 154 mm.

Noha na vlozke_02

Srovnáme nohu a stélku z boty.

Rozrezana topanka_01

Bota je o dvě čísla menší než noha. Pokud přičteme nadměrek, bota je o 4 čísla menší než noha.

Kdybych  dceru nepřinutila je zout, nosila by je spokojeně celý den. Vůbec ji nevadilo, že je nosila i před dvěma lety. Vzhled boty je pro ni to nejdůležitější kritérium.

Nezapomeňte, že osifikace a srůstání kostí v noze dítěte se ukončuje až kolem 18ti let.

 

Ahimsa_02

Ahinsa Shoes – česká novinka v řade barefoot

Bosá obuv má své první české vlaštovky. To je skvělá zpráva pro ty, kteří rádi nakupují české boty a zároveň upřednostňují minimalismus v obouvání. A potěšující je, že při zrodu pravděpodobně první české bosé značky stojí odborník na slovo vzatý – fyzioterapeut. Člověk, který zná lidské tělo a ví, jak špatně působí běžně dostupná obuv na jeho fungování. Pan Lukáš Klimpera mi poskytl na vyzkoušení jeden pár jeho značky obuvi Ahinsa Shoes a já tak měla možnost posoudit z vlastního pohledu a zkušenosti jejich vlastnosti.

Musím říct, že boty Ahinsa Shoes jsou skutečně tvarované anatomicky, výrobce nedělá žádné kompromisy i za cenu toho, že boty vypadají jinak než většina obuvi, mnohdy i bosé. Vnitřní i vnější hrana bot jsou přímé a palec i malík mají královský prostor pro pohyb. Boty jsou velice lehké díky textilnímu svršku (pár, který jsem testovala, byl lehčí než moje oblíbené kožené Vivobarefoot Gobi). Cit pro terén byl velmi dobrý a zároveň příjemný, podrážka úplně rovná. Vnitřek bot je vystlán umělou kožešinou a hřeje. Jsou velice ohebné ve všech směrech.

Pokud vám nevadí netradiční vzhled, dokonce jej máte rádi, budou se vám Ahinsa Shoes líbit. Tyto boty mají duši a já si je umím docela dobře představit ve svém botníku. Výrobce chystá i zimní model a děti se prý dočkají také. A nyní již rozhovor s výrobcem bot značky Ahinsa Shoes.

 

1.Pokud se nemýlím, jste fyzioterapeut. Co vede fyzioterapeuta k tomu, že začne vyrábět vlastní značku obuvi?

Představte si, že hodinu pracujete s pacientem, dosáhnete určitého zlepšení a on si na konci terapie vleze do bot, které znovu kompletně “rozhodí” celý jeho pohybový systém. Chcete mu doporučit jinou obuv, ale na trhu nic takového není. Co zbývá než začít s výrobou.

Velikou inspirací je pro nás také jedna úžasná fyzioterapeutka, Clara Lewitová ( dříve Helena Hermachová ), které o takovémto typu obuvi psala již před 10ti lety v odborné literatuře.

2. V čem jsou vaše boty jiné než ostatní? Pro koho jsou určené a pro koho ne?

Z hlediska fyzioterapie se odlišují od běžné obuvi tím, že se důsledně snaží neomezovat a nemodifikovat přirozenou funkci nohy. Nic nepřidáváme, nic neubíráme. Necháváme nohu fungovat co nejvíce jako naboso.

Z hlediska většiny dnes běžně nabízené barefoot obuvi jsou jiné v tom, že poskytují opravdu dostatečný prostor pro prsty ( i za cenu netradičního vzhledu ).

Dalším specifikem Ahinsa Shoes je tzv. „etická výroba“. Poté, co se nám narodil syn, jsme se začali více zajímat o problematiku fair-trade výroby a dětské práce vůbec. Začalo pro nás být nemyslitelné kupovat si výrobky, které možná vyráběli děti nebo lidé v otřesných výrobních podmínkách. Z toho důvodu boty vyrábíme výlučně v České republice za důstojných sociálně – ekonomických podmínek výrobních pracovníků. Navíc i veškeré materiály použité k výrobě obuvi mají svůj původ buď přímo v ČR nebo z zemích Evropské unie. Snažíme se o maximální kvalitu, nakupujeme od renomovaných firem.

V neposlední řadě jsou boty čistě vegetariánské / veganské, což v praxi znamená, že neobsahují žádné součásti ze zabitých zvířat.

Pro koho jsou či nejsou Ahinsa Shoes určené ?

Vhodnost jakéhokoliv typu obuvi je ideální posuzovat vždy individuálně. Obecně je přirozený, volný pohyb pro naše tělo ideální. Na druhou stranu barefootová obuv nebývá vhodná pro osoby s tak rozsáhlými deformitami nohy, které není možné korigovat přirozenou aktivací nohy a cvičením, pro osoby se syndromem diabetické nohy, …

( Nejedná se pouze o problematiku obuvi, jakýkoliv prvek limitující přirozenou mobilitu nebo nastavení našeho systému je patogenní ( podpatek, úzká špice, tvrdá podrážka, … ). Například úzká sukně nebo “spuštěné kalhoty” omezující pohyb v kyčelních kloubech jsou také zásadním negativním zásahem do funkce našeho pohybového systému. Nebo například u dětí plenky limitující pohyb v kyčelních kloubech jsou myslím ještě větším problémem než pevná obuv. Ale to by bylo již na jiný rozhovor. )

3. Na vašem webu se píše, že jste je testovali na Masarykově univerzitě. Můžete nám trochu přiblížit, jak a proč jste je testovali a k jakému závěru jste došli?

Testovali jsme pro získání objektivních dat o funkci nohy v naší botě. Dnešní doba je taková, že každý chce nějaký objektivní „věděcký“ výsledek ( a to je v pořádku ). Měřili jsme na plošině emed ( tzv. foot scan ), která zobrazuje dynamicky i staticky přenos síly mezi nohou a podložkou. Měření probíhalo naboso, v naší obuvi a v klasické obuvi s úzkou špicí a tvrdou podrážkou. Výsledek nás velice mile překvapil, záznam přenosu síly naboso a v Ahinsa Shoes je téměř identický. Bylo to inspirací i pro další výzkum o funkci nohy při dlouhodobém nošení Ahinsa Shoes, který právě probíhá.

4. Kde a z jakých materiálů vyrábíte vaše boty?

Kompletní výroba probíhá v České republice ( viz výše ). Používáme přírodní materiály ( len, bavlnu ) i syntetiku. Na jednom modelu využíváme například recyklovanou džínovinu. Snažíme se být otevření různým materiálům, možnostem a kombinacím. Při výběru je vždy na prvním místě kvalita, ekologie a samozřejmě původ v EU.

Mým nejoblíbenějším materiálem je například umělý semiš od jedné prestižní Italské firmy, který se nám za téměř celé 4 roky vývoje a testování nepodařilo ani při intenzivní zátěži zatím prodřít. V budoucnu tomuto materiálu chceme věnovat celý model.

5. Kdo prodává Ahinsa Shoes a jaký poradenský servis poskytujete svým zákazníkům?

Ptám se z toho důvodu, že přechod z klasické obuvi na obuv bosou je pro pohybový aparát dospělého člověka určitá zkouška, kterou je vhodné konzultovat právě s fyzioterapeutem nebo podiatrem.

Prodej jsme zahájili na jaře a tak zatím prodáváme pouze přes eshop. Máme rozjednaných několik kamenných prodejen, hledáme a sháníme kontakty kde se dá. Prezentační vzorky je možné vidět například na pražských rehabilitačních klinikách CKP Roseta, CKP Sámova nebo CKP Dobřichovice.

Ano, možnost konzultace s fyzioterapeutem je zásadní, proto na našich internetových stránkách ( http://www.ahinsashoes.cz/konzultace-fyzioterapie/ ) nabízíme kontakty na fyzioterapeuty v rámci celé ČR na které je možné se obrátit. Samozřejmostí je i možnost emailové konzultace ale “naživo” je to vždy lepší.

7. Chystáte nějaké novinky? Například obuv pro sportovce, letní obuv či obuv pro děti?

Ano. Vše uvedené se chystá.

Děkuji za rozhovor.

Máte zájem o slevu z nákupní ceny Ahinsa Shoes ve výši 6 procent? Napište si o slevový kód od nás. http://eshop.nohynaboso.cz/store/goodsdetail.asp?lngDepartmentID=1&strGoodsID=AHISK1

 

Foto_01

Ortopedická obuv inspirovaná chůzí naboso

Zdá se to neuvěřitelné, ale ortopedická obuv skutečně může vycházet z bosé chůze.

Profesorka Najia Shakoor z americké univerzity Rush v USA se spolu s kolegy dlouhodobě zaobírá vlivem obuvi na zátěž kolen, a to především u lidí trpících artrózou kolen. Už v roku 2006 publikovala studii, která konstatovala, že ohybná obuv bez podpatku, případně žabky, je pro kolena lepší než obuv s podpatkem. Jejich úsilí vyvrcholilo vyvinutím nového typu obuvi, tzv. „mobility shoe“, tedy úplně flexibilní lehké obuvi. Taková obuv má rovnou podrážku, do které jsou vřezané drážky pod patou, klenbou i klouby prstů. Tyto drážky mají docílit dokonalé ohebnosti obuvi, aby noha mohla pracovat stejně jako v bosém stavu. Nedávný výzkum totiž naznačil, že chůze naboso kolena šetří. Speciálně vyvinutou obuv vědci testovali šest měsíců. Výsledek byl velmi povzbudivý. Testovaní pacienti obuv nosili minimálně šest hodin denně šest dní v týdnu. Po šesti měsících došlo ke snížení zátěže kolen v průměru o 19 procent, obuv měla navíc tréninkový efekt, což znamená, že i když už pacienti obuv nenosili, chodili šetrněji i ve vlastní obuvi, a došlo dokonce ke snížení zátěže kolen při chůzi v bosém stavu, a to o deset procent. Došlo i k mírnému snížení bolesti, v žádném případě ke zvýšení bolesti. Lékařské centrum Univerzity v Rush vlastní na tuto obuv americký patent.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

http://www.youtube.com/watch?v=tJN3V7cx0Jg

Meridlo-Plus12

I nohy umí lhát

Zkontroloval(a) jsem velikost svých bot. Nejdříve jsem si změřil(a) nohy a zjistil(a), že potřebuji velikost 39. Pak jsem si změřil(a) boty a měřidlo Plus12 přitom ukázalo jen velikost 37. To ale nemůže být pravda, protože boty mi sedí výborně!

 Touto otázkou začal přímo náboženský konflikt! Začneme od začátku: Existují tři studie, které dokazují, že se noha v pohybu poměrně výrazně roztahuje do všech stran. Při chůzi, běhání a skákání je působení zátěže na nohu větší a tím se proto trochu prodlužuje a rozšiřuje. A pak se posunuje noha při každém kroku pár milimetrů dopředu. Studie ukázaly, že je přitom potřeba mít prostor 12 mm. A to u malých i velkých nohou! Maratonští běžci mají někdy dokonce boty, které jsou o 20 mm delší než jejich nohy! Existují stále ještě nezodpovězené otázky, co se týče chování nohy v botě, ale tolik je jisté: aby nohy – a tím především citlivé prsty – nebyly při každém kroku utlačovány, musejí být boty delší než nohy. V testovacích dnech, během kterých měříme dětem nohy, se nás často ptají i dospělí, jestli bychom jim nemohli zkontrolovat jejich velikost bot. Většinou se nestačíme divit, neboť i dospělí nosí často příliš malé boty: obvykle jsou boty stejně velké jako nohy – takže o 12 mm kratší. Jak by se ale mělo vysvětlit dospělému, který je přesvědčený, že mu boty padnou skvěle, že vlastně nosí malé boty? Jen tolik: když testovaní lidé po určitou dobu nosili obuv vhodné velikosti a pak se opět vrátili ke svým starým botám (předtím označovaným jako pohodlné a padnoucí), nepřinášelo jim chození v jejich starých botách už takové potěšení….. Zvykneme si očividně na mnohé – dokonce i na příliš malé boty.

Zdravotní riziko dětských bot: nepozorovaně k poškozeným nohám

“Moje dítě si všimne, když už jsou mu boty malé”. Toto je jedno z častých vysvětlení rodičů, kteří velikost bot kontrolují. Avšak z chybného závěru, ke kterému se aktuálně dopracoval výzkumný tým “Dětské nohy – dětské boty”, se dozvídáme, že: více něž 90 % dětí označí malé boty jako vyhovující.

V rámci projektu “Mám správně velké boty?” posuzují šesti až desetileté děti nejprve tvar a velikost svých vlastních bot. V druhé fázi si mohou samy vybrat nové boty, které jim podle jejich názoru vyhovují a padnou. Avšak co přitom děti nevědí: jeden pár testovaných bot sedí optimálně (12-17 mm rezervy před prsty), druhý pár je moc malý. Vědci očekávají, že se budou děti při výběru nových bot orientovat podle toho, jak se cítily ve starých botách, a tak se také rozhodnou pro moc malé boty. První fáze projetku byla již uzavřena a ukázalo se, že děti jsou ve svých odhadech poměrně dost mimo: 95 % označilo malé boty jako vyhovující – dokonce i když byly o čtyři čísla menší. Dr. Wieland Kinz z týmu “Dětské nohy – dětské boty” byl ohromený: “Nepočítali jsme s tím, že dětská vnímavost v tomto věkovém rozhraní je tak málo vyvinutá. A tím je o to důležitější, aby rodiče velikost dětských bot kontrolovali pravidelně a pomocí smysluplných metod”. V roce 2009 vědecký tým poprvé dokázal, že příliš malé dětské boty vedou už u tří až šestiletých dětí ke křivému postavení palců u nohou (hallux valgus). Link: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2806334/

Protože velká část velikostí u dětských bot není správná a boty jsou skoro vždycky malé, doporučuje výzkumný tým rodičům a obchodům s dětskou obuví změřit nejen velikost nohy, ale také vnitřní délku bot a to minimálně každé tři měsíce. Doporučují se tyto tři metody měření:

  • obkreslit nohu na kus lepenky a přidat k nejdelšímu prstu 12 mm (minimální rezerva) – až17 mm (maximální rezerva, např. pro nové boty). Z tohoto obrysu vystříhnout proužek dva prsty široký a zasunout do boty. Pokud se proužek ohýbá, znamá to, že bota je malá.
  • V případě, že bota má vyjímatelnou vložku: postavit dítě na vyjmutou vložku a zkontrolovat, jestli je před prsty rezerva 12 – 17 mm. Tip: velmi často se tento test provádí nesprávně a pata se postaví až na zadní okraj vložky. V botě však stojí pata asi 1 cm od okraje.
  • měřidlo, které měří délku nohy a vnitřní délku boty

 Přeloženo se souhlasem pana Wielanda Kinze z www.kinderfuesse.com

stonz-elephant-slate-blue_3

Bosá obuv – módní hit nebo něco víc?

Dnešní děti trpí vbočenými palci, plochýma nohama a řadou dalších problémů, které jsou mezi bosou populací téměř neznámé. Lidé, kteří vyrostli bosí, mají velice často širší a delší chodidla, která vhodněji reagují na tlak při chůzi, a jsou tak ušetřeni bolestí obutých Evropanů nebo Američanů.

Bosá obuv - módní hit nebo něco víc?

Chození v botách chodidla sice chrání, zároveň je však oslabuje; chůze naboso dětskou (i dospělou) nohu naopak optimálně trénuje. Nohy se stávají pohyblivějšími, silnějšími, a tím také odolnějšími. Chůze naboso po pestrých površích nebo plnění různých úkolů bosými chodidly má pozitivní vliv na jejich citlivost a na koordinaci celého těla, která se u dětí v poslední době zhoršuje. Vznikla proto potřeba vyvinout obuv, která skloubí ochranné vlastnosti obuvi a pozitiva chůze naboso. Taková obuv musí být velice ohebná, lehká, bez podpatků, bez podpory klenby, s velice širokou špičkou pro volný prostor prstů (a zejména palce) a s ultratenkou podešví pro vnímání i nejmenších nerovností povrchu. Této obuvi se říká minimalistická (výrobci do různé míry minimalizují prvky klasické obuvi), případně barefootová neboli bosá obuv (z anglického barefoot, čili bos; taková obuv již slouží jenom jako ochranný obal pro chodidla).

Test provedený v Jižní Africe u 22 dětí ve věku od 7 do 11 let, které 2 měsíce místo klasické obuvi nosily právě barefootovou obuv nebo chodily bosé, odhalil zajímavou skutečnost: u těchto dětí došlo k posílení svalstva, kotníků, zlepšení rovnováhy a držení těla. Podobný šestiměsíční experiment s jinou barefootovou značkou, kterého se zúčastnilo 21 dospělých, ukázal, že u jeho účastníků došlo ke zmírnění bolestí dolní části zad, snížení množství užívaných léků proti bolesti a zlepšení kvality života, čímž se potvrzuje, že čím míň boty, tím lépe pro jejího nositele.

Autor: Janka Tóthová

SKEANIE_Adam_01

Jak vybírat obuv pro děti

Nohy nejmenších dětí jsou nejširší v oblasti prstů, proto obuv pro ně musí být nejširší právě zde. Jejich nohy musí cítit povrch, podmínkou je tedy tenká měkká podrážka. Kožené mokasíny jsou tedy vše, co dítě venku potřebuje. Chůze naboso je skvělá. Starší děti potřebují obuv, která je úplně rovná, tedy žádný podpatek. Prsty leží rovně. Obuv je nejširší v oblasti prstů a dokonale flexibilní, umožňuje noze volně se hýbat. Vyhněte se úzké a zúžené špičce. Vyhněte se podpatkům. Vyhněte se zdvižené špičce. Prsty mají důležitou uchopovací úlohu, proto musí ležet rovně. Vyhněte se tvrdé neohybné obuvi. V obchodě vytáhněte stélku a dítě na ni postavte. Každý prst by měl na stélce ležet. Jinak bude přední část nohy deformovaná podle tvaru obuvi. Vhodná bude lehká, ohybná, tvarovaná jako noha vašeho dítěte. Pokud nemá obuv vyjímatelnou stélku, porovnejte chodidlo s podrážkou. Noha nesmí přesahovat podrážku a nezapomeňte, že podrážka je vždy trochu širší než vnitřek boty (naše poznámka: Rozdíl v šířce může být až 1 cm!). Není zdvižená špička jako zdvižená špička. Pokud dokážete obuv lehce narovnat, je to pravděpodobně v pořádku. Pozor na obuv, kterou nedokážete narovnat, tedy na tvrdou zdviženou špičku. Většina problémů s nohama je způsobená obuví.