Prednaska naboso Kampa Praha

Recenze na přednášku

 Myšlenka přivést Janku na Mělník, uspořádat zde její přednášku, se mi v hlavě usadila krátce po prvních narozeninách mé dcery. S jejími prvními krůčky jsem se tak jako každá matka začala intenzivně zabývat otázkou, jaké boty jí pořídit. Měla jsem nějakou představu, cítila jsem, že nejlepší pro ni je, bude-li co nejdéle bez bot. Závěr léta se však blížil, potřeba mít pro dcerku boty byla ze dne na den tu. Naštěstí mám kamarádku, jejíž dcera je jen o pár měsíců starší, než je ta má. Věděla jsem od ní o Jance a o jejích webových stránkách, které jsem celé přečetla. Janky pohled je mi velice blízký. Toužila jsem se zúčastnit i její přednášky, vidět na vlastní oči všechny ty možné i nemožné dětské botičky, především ale poznat tu statečnou ženu, která svou činností vstupuje v ČR na pole téměř neorané. Jelikož pro mne nebylo možné se dostat na žádnou z Jančiných pražských přednášek, řekla jsem si, že když nemůže Mohamed k hoře, bude muset hora k Mohamedovi. Pracuji jako dobrovolník v místním rodinném centru. Denně v něm potkávám celou řadu rodičů a dětí. Mám tedy možnost vidět, jaké boty děti většinou nosí. Tento fakt byl dalším silným impulsem pro to Janku na Mělníku představit. Jsem velice ráda, že jsem se k tomuto kroku odhodlala. Přes veškerou komplikovanost dopravního spojení, přes vzdálenost, která Mělník a České Budějovice dělí, Janka nezaváhala mé pozvání přijmout. Během naší komunikace a během našeho setkání byla vždy milá a vstřícná. Přednáška se vydařila a myslím, že spokojenost byla na všech stranách. Janku si přišlo poslechnout krásných dvacet účastníků, což je na poměry našeho maloměsta slušné číslo. Přednáška byla inspirativní a domnívám se, že většině ze zúčastněných přinesla řadu nových a zajímavých informací týkajících se jak chůze na boso tak obouvání. Jance bych chtěla ještě jednou velice poděkovat za to, že k nám dorazila. Zároveň bych jí chtěla popřát hodně energie a sil do všeho, co dělá. Určitě to má smysl!

1 komentář u „Recenze na přednášku

  1. Michaela M

    Dnes jsem dočetla celý váš blog do konce. Děkuji za spoustu zajímavých informací a odkazů.
    Dřív jsem si myslela, že se celkem vyznám v tom, co je to dobrá bota. Intuitivně jsem hledala boty co nejširší a nejměkčí, k Žirafce jsem měla vrozený odpor. Syn chodil dlouho jen v capáčcích, pak jsem nakupovala Superfity šíře W, Geox, Elefanten… Teď máme už třetí Vivo (Rooty, Neo a kozačky) a teprve mi došlo, co je to široká bota. Nosí velikost 31 a to jsme je kupovali v říjnu ve Vídni. Nožka mu od té doby (3 měsíce) samozřejmě povyrostla, ale v několika českých obchodem mu naměřili vel. 28. Pokud vůbec měli nějaké měřidlo. A to se jednalo v jednom případě i o vivobarefootový speciál!
    Mladší syn má Stonzy a už mu pomalu hledám nějaké pěkné botky, co by se líbily mamince. Aby aspoň děti měli pěkné boty, když maminka nemůže.
    Ono totiž s délkou nohy 27.5 cm si vybírat nemůžu. Pánské nechci a tenisky k sukni nejsou to pravé. Ale to mám za to, že posledních pár měsíců chodím neustále bosá. NOha mi „povyrostla“ o tři mm a do mých obvyklých 42 se už nevejdu. Když si jen vzpomenu, že ještě před pár lety mne moje máma nutila nosit vel 40, abych neměla tak velké nohy. Když jsem se ve škole převlékala do pantoflí (opět na podpatku) měnila jsem i ponožky, protože byly často celé od krve.
    ALe co by člověk kvůli hezkým botám neudělal, že :)
    Takže kdybyste měla nějaký tip na velkou širokou nohu, která bude trochu šik, tak vám budu velice vděčná :)

Napsat komentář

Emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *