Archiv rubriky: Blog

Díváme se špatným směrem

Tři ze čtyř dětí v Evropě nosí malé boty. (Vědci už dávno stanovili hranici dostatečně velké boty. Každý člověk potřebuje v botě alespoň 12 mm volného prostoru před nejdelším prstem.) Následky? Nedozírné. Když si čtu různá zahraniční doporučení pro rodiče, jakou obuv dětem obouvat, opakovaně nacházím jednu větu: Správná velikost je nejdůležitější a zásadní faktor. Velikost znamená délka i šířka. Mám pocit, že když odborníci hodnotí ty či ony boty pro děti, zaměřují se příliš na to, jestli mají boty tuhý opatek, jestli jsou z přírodních materiálů, jestli drží kotník,… A zdá se mi, že se dívají špatným směrem. Rodiče, zkontrolujte boty svým dětem. Kdykoliv se ocitnete na bezpečném povrchu, zujte je, protože pravda je taková, že ani odborníci se neshodnou v tom, jaká obuv je pro děti dobrá. V té běžně dostupné děti chodí jinak než naboso. Jak se to jednou odrazí na zdraví jejich nohou, nechám na posouzení každému rodiči. Jako zajímavost jsem nedávno četla studii, která konstatuje, že lidská noha pracuje jinak v botě, která má hladkou stélku a jinak v botě, která má stélku drsnou. Kdo ví, co všechno a jak boty ovlivňují. Proto si osobně myslím, že čím méně děti nosí boty, tím lépe. A nejlépe je nohám naboso.

Jak se kupují boty v Sheffieldu (Je vidět, že je to daleko.)

Dovolím si citovat svojí kamarádku, která žije v Anglii v Sheffieldu a poskytla mi obraz toho, jak to má vypadat, když se kupuje obuv pro dítě. Ivet, děkuji.

Myslím si, že zde v UK to máme celkem v pohodě. Když chodím kupovat dětem boty, tak jim vždy změří délku i šířku, prohmatají, jak jim sedí nohy v botách a podívají se, jak v nich chodí. A stalo se mi, že mi řekli, abych si ty boty nekupovala, neboť neseděly a raději mě poslali do jiného obchodu, protože pro nás neměli nic vhodného. Chodíme asi každé 3 měsíce a není to „laciný špás“, boty Clarks pro děti stojí asi £30. Doma sice nechodíme naboso, ale bez přezůvek ano. Také děti ve škole cvičí na tělocviku naboso a Scarlettka i ve svém gymnastickém kroužku.

Proč moje děti nosí Vivobarefoot

Nikdy jsem nezkoumala, proč jsou ty či ony boty lepší nebo horší. Orientovala jsem se podle doporučení, pocitů, ceny, vzhledu, ale to nejdůležitejší, jestli koupené boty budou dělat moje nohy šťastnými a zdravými, mne nikdy nenapadlo. Když jsem porodila svého syna, začal se boj o dobré boty za dobrou cenu. Ale pořád jsem to neřešila nějak důkladně. Když jsem si koupila měřidlo Plus12 a snažila se aplikovat správný nadměrek, nastal obrovský problém. Bačkorky padaly z nohou. A tak jsem hledala odpověď, proč obuv, která splňuje kritéria „zdravé obuvi“, staví mne i mého syna před šalamounský soud: Nos mě bez dostatečného nadměrku nebo mne nenos. Podotýkám, že v rodině máme několik generací s výrazně vbočeným palcem. A tak jsem se obrátila na autora onoho měřidla pana Wielanda Kinze, který zná nožky dětí a dětské boty velice dobře, protože se staly objektem jeho výzkumu. Šokoval mne radou, že děti by radši měly být bosy nebo v protiskluzových ponožkách. Šokovalo to mne, holku z bačkorkové generace, tak moc, že jsem začala trávit hodiny na internetu a číst všechny dostupné zdroje v angličtině, až jsem dospěla k názoru, že probíhá něco jako revoluce v oblasti dětské (a běžecké) obuvi a že výzkum, který nikdy předtím neměl takové možnosti jako dnes, přichází k převratným závěrům. Mimochodem, už před 20 lety prominentní podiatr Lynn Staheli (čtete dobře, je to lékař specialista na nohy) přišel k závěru, že dětská bota má jenom funkci ochrannou a má vycházet z modelu bosé nohy. A protože takových značek obuvi je na světě jen pár a jedna z nich vznikla přímo za asistence podiatrů, stala se mojí volbou. Důvěřuji Jihoafrické podiatrické společnosti, která schválila značku Vivobarefoot jako obuv vhodnou pro zdravý vývoj dětských nohou. Věřím, že děti potřebují cítit, po čem chodí, aby z toho jejich mozek vytěžil co nejvíc a jejich nožky měly zaručenou svobodu pohybu. Proto moje děti nosí Vivobarefoot.