Je vskutku obdivuhodné, jak nadšeně, poctivě, až vášnivě uchopili lidé v Čechách a na Slovensku téma naboso, respektive minimalistického obouvání. Ani větší evropské země nám nemohou konkurovat. Majíce za sebou několikaletou etapu přednášení a psaní článků o tomto tématu, tuším, kde se tato silná vlna vzala, ale zároveň cítím, že nabírá směr, který nemusí být vždy ve prospěch věci. Nemám téměř žádnou pochybnost o tom, že čím více minimalistických bot pro děti bude na trhu, tím lépe. Dlouhá desetiletí jsme žili v zajetí představy, že děti mají nosit na nohách zmenšené kopie bot pro dospělé. V tom horším případě jsme si dokonce mysleli, že boty mají přemodelovat problémově se jevící dětské nohy na ortopedicky korektní. Tyto časy jsou, zdá se, na chvíli, pryč. Píšu na chvíli, jelikož většina společnosti se pohybuje po parabole, kdy dlouhé sukně jsou chvíli in a chvíli zase out a není vyloučeno, že i minimalistická obuv dopadne podobně. A to zejména v případě, že nepřekročí hranici trendu nebo módního hitu. Můj skromný pocit totiž je, že přesně tam produkce minimalistické obuvi momentálně uvízla. Aby bylo jasné, nadšení ze širších bot, lehkých materiálů a nízkých podrážek absolutně sdílím, ale na sto procent u obuvi dětské. Aplikování těchto parametrů na obuv pro dospělé je právě ten moment, nad kterým je dobré se zamyslet. Bude namístě, pokud generace dnešních „barefoot“ dětí bude nosit takovou obuv i v dospělosti. Proč? Protože na ni bude jejich noha adaptována a jejich šlachy, svaly, klouby připraveny. My současní dospělí nositelé „přeučení na barefoot“ hrajeme každopádně tak trochu vabank. A mnozí z nás ho hrát vůbec nemusí, nemusí riskovat záněty šlach, drobné únavové zlomeniny přednoží, a podobně … stačí zvolit si obuv trošku tolerantnější vůči nedokonalostem našich nohou a pohybových návyků. V zahraničí již existují výrobci, kteří to pochopili a začali přicházet s nabídkou přechodných bot s trošku vyšší podrážkou, případně i s malým podpatkem v řadě milimetrů. Vyšší podrážka od 0,5 do 1 cm, ale ne houbovitého typu, je podle mého názoru i zkušenosti (8 let výhradného barefootového obouvání) nutností pro nositele vysokých kleneb.

Vysoká klenba Zdroj foto: https://www.foot.com/arch-types/

Takové nohy pruží hůř, paty i přednoží musí vydržet větší zátěž. První obrannou reakcí nohy na námahu je ztvrdlá kůže na patách a pod klouby prstů. Pokud postavíte takovou nohu na podoskop, často mezi přední a zadní částí chodidla uvidíte velmi tenkou až žádnou dotykovou plochu. Bohužel patřím k těmto lidem a v mé předbarefootové éře si tuto nepružnost odnášela hlavně kolena, částečně také kyčelní klouby a kříž. Po přechodu na barefootovou obuv (v roce 2012) potíže téměř vymizely, což však neznamená, že moje chodidla dokáží ustát všechno. Dávám si pozor, pro mě co nejtenčí PODRÁŽKA není mantra (mimochodem, můj téměř plochonohý manžel to má úplně naopak). Vypomáhám si proto rovnými stélkami a pravidelně je měním, protože je rychle prodřu. Už déle pozoruji na trhu jednu značku. Je to německé Leguano, které má v mém okolí velmi dobrý ohlas, a je to pro mnohé značka tzv. druhé volby. To znamená, že si člověk koupí barefootovou obuv s tenoučkou podrážkou a následně zjistí, že narazil na své limity a obuv mu nevyhovuje. Pak zkusí obuv Leguano a zůstává u ní. Aniž bych Leguano chtěla marketingově podpořit, domnívám se, že její podrážka je vhodnější pro vysokonohé dospělé (kterých je v populaci od 10 do 25 %, podle stupně klenutí), pokud se rozhodnou pro minimalismus. Tato obuv dává prostor na drobné pohybové nedokonalosti. Podobně se mi jeví i produktová část Ahinsa shoes Comfort. Bylo by skvělé, kdyby se mezi domácími výrobci objevily další značky s „optimalizovanou“ podrážkou, případně velmi malým dropem, čili podpatkem. Vidím to jako správnou cestu, jak nepoškodit samotnou myšlenku minimalistické obuvi, nenahrát na smeč jejím odpůrcům a nezůstat na úrovni hitu. Vrátím se ještě k názvu svého článku. Co čeká minimalistickou (barefootovou) obuv v roce 2020? Já doufám, že toto.