Pozitivní příklady jsou potřeba jako sůl a jeden z nich mi nabídla paní, která se na mě obrátila na jaře, abych jí pomohla rozhodnout se, jak dál s nožkami jejího synka. Synek ve věku necelých 4 let dostal ještě na podzim ortopedickou obuv, protože měl podle ortopeda plochonoží 4. stupně. Spolu jsme probrali pozitiva chůze naboso, podstatu minimalistické obuvi a ona se po samostatném zvážení rozhodla vyloučit ortopedickou obuv minimálně na období léta a vsadit kartu na přirozenější metody. Od té, kterou měl syn předepsanou a udělanou na míru, ji odrazoval zejména fakt, že v ní měl chlapeček stlačené prsty, což je jeden z rizikových faktorů vzniku ploché nohy a neohebnou podrážku. A tak malého „přezula“ do bosé obuvi (oba páry obuvi, které obouval, znám a mám vyzkoušené, jsou to tenkopodrážkové extrémně ohebné a širokošpičkové typy bez podpory klenby), malý také velmi mnoho času trávil naboso venku (tráva, chodníky, kamení, kůra,…) i doma. Na podzim se mi paní připomněla a její experiment měl překvapující účinky na klenby jejího syna. Před ním i po něm si udělala otisky chodidel a ty jí prozradily, což vizuálně i sama zpozorovala. Na nožkách se začaly ukazovat klenby. Následkem větší aktivity ve střední části chodidel a volných palců nožičky pravděpodobně ztratili část tuku (i nožičky hubnou, jako každá jiná část těla) a svaly posílily. Na otiscích jsem si všimla i lepšího postavení palců, zejména levého. Stav nožiček se tedy podle toho nezhoršil, ale zlepšil. Máte doma nějaký podobný příběh? Napište.

Před létem naboso

Po létě naboso