Chtěla bych shrnout naše zkušenosti s capáčky STONZ.

Obutí pro naši Marušku jsme začali řešit s odcházejícím létem. V té době Maruška lezla a stavěla se u nábytku. Celé léto jsme obutí prostě neřešili. Do nosítka dostala ponožky a v parku po trávě lezla bosky. Doma pak stačily neklouzací ponožky. V září jsme podnikly několik experimentů s klasickým obutím pro lezoucí – stavějící se děti. Ze všeho měkkého (klasické hadrové jakože botičky, ale i bačkůrky na přezku s podrážkou) se hned vyzula, kvůli velmi ohebným kotníkům. Dospěli jsme tedy k prvním klasickým koženým kotníčkovým botičkám (pevný opatek, veškeré atesty). Už jen je správně ozkoušet a natrénovat techniku nazouvání byl docela výkon. Po prvním vypuštění Marušky s botičkami do terénu (stále lezla a jen se stavěla) jsme je přejmenovali na omezovače pohybu a dali zpátky do krabice. Maruška se z nich sice nevyzula, ale vypadala v nich jak v bruslích. Možnost pohybu kotníku nulová, možnost ohnout podrážku nulová.

Začala jsem proto hledat nějaké jiné cesty – protože tohle mi smysl nedávalo a meze pomalu chladly. Nakonec jsme se rozhodly pro capáčky STONZ. Pořídili jsme je koncem září, stále ještě v lezoucí fázi. Rozhodli jsme se koupit capáčky větší než by tou dobou Marušce padly, neboť jsme si tipli, že až se propracuje k chození, budou jí akorát (a povedlo se). STONZ jsme užili celý podzim hlavně při nošení a občasném postávání na trávě někde venku. Jsou to vlastně takové pytlíky na nohu, které jsou tak teplé, kolik ponožek do nich přijde. Zároveň spodní pogumovaná část snese i nějaké to bláto. Možnost hodit je do pračky taky není k zahození. Obouvání je otázka pár vteřin a dvě gumy fungují, jak mají. Výhodou je, že STONZ sahají minimálně do půli lýtek, což ocení nosiči – ani v Manduce se z capáčků kalhoty nevyhrnou.

Od Vánoc testujeme STONZ na chození po venku. Stále nám dobře slouží ty pořízené v září a myslím, že v nich zimu v pohodě doklepeme. Maruška v nich běhá zcela bez problémů. Ze začátku se skutečně několikrát stalo, že o ně „zakopla“, ale to přešlo velmi rychle. Dobře chodí i po nerovném terénu – louka, drny, les. Testovala jsem teplotu nohou po 20 min procházce při teplotě 5 °C nad nulou a s pořádnými vlňáky byly nožky krásně v teple. S Maruškou jsme navštěvovali rizikovou poradnu pro nedonošence v Brně, kde hlídali správný rozvoj motoriky, psychiky. Naposled jsme se bavili právě o chození. Ukázala jsem dvěma lékařkám STONZ a obě reagovaly velmi pozitivně. Jedinou obavou byla schopnost udržet nohu v teple, jinak byly z těchto pytlíků bez podrážek docela nadšené.

Nakonec je třeba zmínit se i o stinné stránce tohoto obutí. Pokud necháte pobíhat dítě venku v capáčcích STONZ, připravte se na armádu babiček, tetiček, sousedek, prodavaček…. Budete všude budit pozornost a je dobré se přichystat na následující:

„To v tom chodí i venku?“

„Není ji zima?“

„Nezakopává?“

„Proč to má?“

„To nikdy nebude mít normální boty?“

„To je chudák, když musí chodit bosky.“

První botička má být pevná, protože:

… V tomhle si vymkne kotník

… noha se jí rozcápne tak, že se pak do žádných bot nevejde (aha, takže si budeme tvarovat nohy podle toho, jaké se vyrábějí boty)

… bude mít ploché nohy (to je přesně naopak)

… zase to říkal pan doktor v televizi (samozřejmě, než boty blbé, tak radši s pevným opatkem – ale než žádné?)

To je v kostce vše. Jen dodám, že jsme s manželem přešli na bosou obuv i my. Nikoliv prvoplánově, ale chtěla jsem od podzimu vyzkoušet, co znamená cítit terén, než do toho uvrtám dcerku. Je to prostě … Znáte tu úlevu, když se po celém dnu vyzujete z bot a noha se rozplácne doma na podlahu? Tak o tenhle pocit jsem přišla – protože se mi nemá ulevit od čeho :0)))

Hana

Capáčky STONZ